FDb.cz > Příběh Josefa Frolíka (2011) [TV film] > Tisk

Příběh Josefa Frolíka (2011) [TV film]

Pepa Frolík je silný introvertní muž, vysoký skoro 2 metry. V pravém slova smyslu jde o VELKÉHO MUŽE, o kterém však svět, díky jeho skromnosti, příliš neví... Stisk jeho rukou, na kterých se odráží celoživotní dřina, prozrazuje Pepův přímý charakter. Tělem i duší je od svého mládí sportovec, atlet na dlouhé a náročné tratě, neúnavný bojovník…

Ve svém nitru si nosí vzpomínky na své nelehké dětství bez otce. Jako devítiletý byl přítomen soudnímu procesu, při kterém jeho táta původně dostal trest smrti. Trest byl otci změněn na doživotí, protože někteří členové místní Komunistické strany Československa se nebáli přiznat pomoc jeho otce jako strážmistra během 2. světové války. Maminka byla po uvěznění otce propuštěna z práce a měla značné zdravotní problémy. Pepa prožil své dětství v nouzi a strachu o základní zabezpečení sebe a své maminky. Jeho snaha a chuť něco v životě dokázat byly utlumeny již v dětství a politická „nevhodnost“ jeho rodiny byla velkou překážkou k dalšímu studiu.

Pepa vzpomíná přímo v soudní síni na zatknutí a odsouzení jeho otce v politických procesech 50. let… Náš dokument odkrývá důležité momenty Josefova dospívání, hledání vlastního místa ve společnosti, od dětství až po současnost. Ve filmu jsou dvě základní roviny: jedna seznamuje diváka chronologicky s důležitými mezními momenty v životě Pepy Frolíka, když on sám hovoří o všem, co zažil. Druhou rovinou jsou názory jeho blízkého okolí, především jeho manželky a dětí, na období, kdy Pepa nesl svůj životní úděl trpělivě a zdánlivě odevzdaně. Divák může obdivovat zanícenost a houževnatost, které Pepovi pomohly žít důstojný život a vedly k seberealizaci ve sportu a v práci pro mládež v rodném regionu. Ve filmu jsou použité rodinné fotografie a také dobové archivní žurnály, které dotvářejí atmosféru 50. let, komentují či jemně ironizují smutná až tragická fakta, o kterých Pepa Frolík hovoří...

O hlavním protagonistovi a jeho rodině:

Pan Josef Frolík, otec hlavního protagonisty Pepy, se narodil v roce 1911. Pracoval na Lounsku jako strážmistr četníků (tj. byl šéfem místní policie za 1. republiky). Po Únoru 1948 dostal výpověď, protože nebyl členem komunistické strany. Skupina několika lidí chtěla dát počátkem roku 1949 místnímu funkcionáři Šťastnému, poslanci Národního shromáždění, jasně najevo nesouhlas s jeho jednáním. Otec, který uměl zacházet se zbraní, vystřelil do vzduchu před domem tohoto funkcionáře, aby jej vystrašil. Za tento „útok na veřejného činitele“ zatkli pana Josefa dne 9. 8. 1949 a v listopadu jej odsoudili k trestu smrti za protistátní činnost. Trest byl změněn na doživotí, protože někteří členové místní KSČ se nebáli přiznat pomoc otce coby strážmistra během 2. světové války. Maminka byla účetní a po zatčení manžela byla propuštěna z práce. Rodině byl zabaven majetek, maminka mohla pracovat jen jako prodavačka v drogerii. Po otcově zatčení měla matka velké zdravotní potíže a v roce 1977 zemřela. Otec pobýval ve věznicích v Leopoldově, na Borech, v Ilavě i dalších, z vězení jej pustili v roce 1964. Pak pracoval v cihelně. Zemřel v roce 1984.

V době zatčení otce bylo Josefovi 9 let. Na základní škole měl výborný prospěch a chtěl se stát učitelem. Další studium mu nebylo umožněno, musel se vyučit soustružníkem a začal pracovat v ČKD, pak v Elektroporcelánu Louny. V mládí se stal členem sportovního oddílu „Lokomotiva Louny“. Sport se stal jeho velkým celoživotním koníčkem. Po návratu z vojny začal více pracovat s mládeží, založil v Lounech atletický oddíl a dále i volejbalový oddíl v Cítolibech, hrál krajský přebor. Atletický oddíl v Lounech funguje na vysoké úrovni dodnes jako Elna Počerady. Později bylo Josefovi umožněno díky vedení národního podniku Elektroporcelán večerně vystudovat Vyšší průmyslovou školní strojní a vykonávat technické a ekonomické profese. V roce 1966 se oženil. Po roce 1989 se stal zastupitelem obce Černčice; pracoval i v Radě obce, byl předsedou Kontrolního výboru. Nyní je členem Konfederace politických vězňů a členem Kontrolního výboru obce Černčice. Do roku 2009 pracoval jako trenér atletiky a předával zkušenosti dalším atletům, mimo jiné i svému vnukovi. Věnuje se chovu domácích zvířat a zahradničení. Má dvě děti a tři vnoučata, která mu dělají radost také proto, že mají po něm nadání na sport …

Režisér Martin Mlynarič, student střihové tvorby na FAMU, o hlavním protagonistovi:

Můj dokument, vyrobený v koprodukci firmy Sunfilms s.r.o., České televize a FAMU, je příběhem člověka, kterému totalitní komunistický režim vzal dětství a ukradl otce na šestnáct let… Realizoval se intenzivně ve sportu, kterému se celý život vášnivě věnoval. Spolu se svou manželkou vychoval dceru a syna. Založil Lounský atletický oddíl, kterým prošlo mnoho dětí a dospívajících v jeho regionu a oddíl dodnes úspěšně funguje.

Josef Frolík prožil zdánlivě „obyčejný život“. Vyučil se, pracoval ve fabrice, později si dodělal vyšší odborné vzdělání. S komunistickým režimem neměl výraznější problémy, jeho život neměl kromě dětství žádné dramatické změny a výkyvy. Je člověkem „z lidu“, pevně spojený s místem svého rodiště, městem Louny. Strach, „dobře uschovaný“ v Pepově duši a přítomný především v jeho dětství, se projevuje ve zdravotních problémech, které u Josefa propukly před několika lety.

Pana Frolíka jsem si vybral především pro jeho nezlomnost. Nepřízní svého osudu nezatrpknul a přeměnil svoji negativní zkušenost z dětství na celoživotní zanícení pro sport, který mu poskytl seberealizaci, prostor pro sociální komunikaci, byl mu terapií a možností udělat něco pozitivního pro druhé, především pro mládež...

Do doby, než se člověk nenávratně ztratí ve tmě minulosti, může být jeho život skvělým svědectvím důležitých a stále nedávných událostí...

režie:
Martin Mlynarič

scénář:
Martin Mlynarič

kamera:
Gašper Šnuderl

hudba:
Michal Pavlíček, Monika Načeva (Místo II)

střih:
Lucie Haladová

zvuk:
Ladislav Greiner

zpěv:
Monika Načeva

text písně:
Jáchym Topol (Místo II)

producent:
Zuzana Dražilová

účinkuje:
Josef Frolík