Demetrius a gladiátoři

Snímek ´Roucho´ (1953) se   ukázal být naprostým   kasovním trhákem a tak se   tvůrci rozhodli pokračovat   ve vyprávění dalšího   osudu Demetriuse. Na   předchozí snímek sice   navázali, ale koncept všeho   dějství pojali přeci jen o   něco jinak. A doba vlády   císaře Caliguly tomu   dopomohla víc než dobře.   Než na náboženství je   tentokrát především   kladen důraz na brutalitu   doby. Gladiátorské zápasy   byly po divácké stránce   vždy přitahovány a i v   tomto snímku si jich lze   užít do sytosti. Není to   však na úkor příběhu.   Naopak. I tady Demetrius   vlivem svého přesvědčení   ve svou křesťanskou víru   zakusí své, čímž vedle   sadismu a šílenství   Caliguly i nadále mají své   místo nejrůznější   intriky, kterým musí v   rámci přežití v aréně   odolat. Děj je však ve svém   vývoji o něco ráznější,   avšak na ničem nijak   neztrácí. Příběh je   patřičně pompézní, s   určitým ambiciózním   poselstvím, s jasnými   postavami a přesvědčivostí   tragického rozměru dění v   Koloseu. Každopádně i tak   se jedná o pouhou filmovou   zábavu než o historickou   výpověď doby a ipo tolika   letech funguje stále dobře.

Historické drama je volným   pokračováním mnohem   známějšího a oskary   oceněného filmu „Roucho“   z roku 1953 s R. Burtonem.

Ve filmu jsou zajímavé   souboje v aréně. V tom si   film nezadá se současnými   filmy pojednávajícími o   té době. Děj si přesně   nepamatuji,( je to již   delší dlouho co jsem film   shlédl), ale vybavuji si   souboje a výpravu filmu -   kostýmy atd. tomu se nedá   nic vytknout. Film dá   nahlédnout do starověkého   Řima a je rovnocenným   současným filmům typu   Gladiátor, či seriálům   Řim či Spartakus, akorát   tam není tolik sexu i když   trochu je ho tam také   (taneční vystoupení žen u   fontány). Film doporučuji ke   zhlédnutí.