Darebáčci

Allenovská přehlídka metod, jak polechtat divákovu bránici. Jediným štěstím v Rayově (W. Allen) celoživotní smůle je, že má po boku praktickou ženu Frenchy (T. Ullman). Když dá Ray dohromady plán na vyloupení banky, připadne Frenchy úloha krýt operaci provozováním krámku se sušenkami. Loupež sice skončí fiaskem – tunel do bankovního trezoru vyústí desítky metrů od svého cíle, ale krycí operace „sušenka“ se promění ve zlatý důl. Krámek začne díky skrytému pekařskému umění Frenchy vydělávat. S náhlým zbohatnutím však Rayovi a Frenchy nastávají zcela nové starosti a jako nováčci v milionářské komunitě jsou vystaveni mnoha nebezpečím. Jak správně zapadnout mezi smetánku jim poradí kultivovaný „měkkýš“ z vyšších vrstev David (Hugh Grant). Za touto krásně pojatou groteskou se skrývá pohled na svět a prostoduché mezilidské vztahy.

Obsah:
Jediným štěstím v Rayově celoživotní smůle je, že má po boku praktickou ženu Frenchy. Když dá Ray dohromady plán na vyloupení banky, připadne Frenchy úloha krýt operaci provozováním obchůdku se sušenkami. Loupež sice skončí fiaskem, krycí operace „Sušenka" se ale promění ve zlatý důl. S náhlým zbohatnutím však Rayovi a Frenchy nastávají zcela nové starosti a jako nováčci v milionářské komunitě jsou vystaveni mnoha nebezpečím.

Po Sladkém ničemovi nastupují Darebáčci. Sklon českých distributorů přecházet při překladech titulů posledních dvou filmů Woodyho Allena do rozmarného šišlání je zřejmě do značné míry dán nezávazným dojmem, jakým oba filmy při letmém pohledu působí. Darebáčci jsou často přirovnáváni k Allenovým raným filmům typu hurónské komedie
Seber prachy a zmiz, která využívala humoru z dědictví slavných dob americké grotesky. Když Woody Allen v Darebáčcích vykrádá banku, je to skvělá škála postupů, jakými se banka zaručeně vyloupit nedá - ale zároveň i znalecky pojednaná přehlídka klasických metod, jak polechtat divákovu bránici. Nástroje v rukou Allenova kriminálnického nešiky Raye se předpisově vzpouzejí plnit svoji funkci a jeho kumpáni prokazují brilantní neschopnost pochopit, neřku-li vykonat kterýkoli z jeho nesoustavných pokynů. Nikoho asi nepřekvapí, když se tunel do bankovního trezoru mine svým cílem a vynese adepty kasařského řemesla o pár desítek metrů vedle v půjčovně kostýmů - ale čert vzal originalitu, když je čemu se smát. Namísto drásavě vtipných rozborů nemocných povah vytvořil Allen tentokrát klaunské představení s nekomplikovanými, zato však výraznými figurami - novodobou komedii dell'arte. Je to vlastně velmi allenovská transpozice poučky, že velcí mistři ve svých vrcholných dílech směřují k prostotě: Woody Allen našel dramatický materiál pro Darebáčky v prostoduchostí. To ale neznamená, že by se na nás v Darebáčcích šklebil z plátna nějaký příbuzný Blbého
a blbějšího. Za širokými kalhotami grotesky se skrývá pohled na svět a mezilidské vztahy stejně ostrý jako v méně bujarých Allenových filmech.
Ray Winkler a jeho žena Francis Fox Winklerová řečená Frenchy (v geniálním podání Tracey Ullmanové) projevují dojemnou neschopnost v tomto světě žít. Dokud jsou jenom jedněmi z mnoha stárnoucích obyvatel tuctového činžáku, je to Frenchy, která se v porovnání s Rayovým nepoužitelným snílkovstvím projevuje jako praktický duch. Ve chvíli, kdy se na ně usměje štěstí a nenadálý boom jejich sušenkového obchodu z nich udělá milionáře, se však role obracejí. Ray,který vždycky
o penězích básnil, s úžasem zjišťuje, že jeho skutečné životní radosti jsou na velkém majetku celkem nezávislé. Zato Frenchy, někdejší pragmatická strážkyně domácího krbu, málem ošklivě doplatí na přání zařadit se mezi smetánku. Přeplácaný interiér nového luxusního bytu manželů Winklerových, v němž hrají velkou roli exotické kožešiny a miska na mytí prstů („Už jste si smočili, pánové?"), vlastně ani není doopravdy škaredý. Spíš neodolatelně legrační, jako neforemný klaunský obličej. A podobně jako klaunský škleb slouží coby zrcadlo nastavené neporovnatelně vkusnějším interiérům, které - stejně jako lidé s neporovnatelně krásnějšími obličeji - v sobě často hostí neporovnatelně odpudivější charaktery. Jednomu takovému propůjčil tvář vtipně obsazený Hugh Grant v roli kultivovaného měkkýše z vyšších vrstev.
Střet jednoduchých lidiček se složitým světem, který se tolik stará o povrch, by asi dopadl hodně smutně, kdyby – naštěstí - k železným zákonům tohoto žánru nepatřily také šťastné konce. Zlo je tedy nakonec jakž takž potrestáno, manželé Winklerovi neskončí na dlažbě ani u rozvodového soudu a my, diváci, můžeme jít domů s pocitem, že všechno je, jak má být. A jenom vzadu bude možná hlodat myšlenka, že i když svým klaunům Woody Allen happy end dopřál, sám jejich šťastné naivitě moc nepodléhá - možná ke své vlastní lítosti.
ONDŘEJZACH Premiera 2001/1/40

Autor/Zdroj: Zach Ondřej/Premiere


Ray Winkler je drobný darebáček s velkými sny. Se svou rodinou a přáteli si zřizuje malý podnik hned vedle místní banky. Jeho úmyslem však není podnikání, ale velkolepá bankovní loupež

Autor/Zdroj: /DVD


Ocenění: Cena americké Národní společnosti filmových kritiků pro E. Mayovou za her. výkon ve vedl. ženské rolí, nominace na Zlatý glóbus pro T Ullmannovou
Ray je malý zlodějíček s velkými sny, který jen těžce nese poctivou práci myče nádobí. Jeho přísná manželka Frenchy je manikérkou, která neustále sráží jeho sny k zemi. Když za ní Ray přijde s nedomyšleným plánem, jak vyloupit banku, je samozřejmě kategoricky proti, ale už se nedá nic dělat. Ray se svými třemi zabedněnými kumpány začne celou akci připravovat a zároveň svým neurotickým šarmem Frenchy přesvědčí, aby investovala své poslední úspory do pronájmu malé cukrárny vedle vytipované banky. Obchůdek se stane místem jejich generálního štábu a velká bankovní loupež může začít...
Woody Allen ve svém „pohádkovém" příběhu o malém podvodníčkovi s velikášskými sklony zdařile ilustruje dvě následující tvrzení: „Bud opatrný, když si něco přeješ, protože se ti to může splnit" a „peníze mění lidi". Slavný Newyorčan se příběhem o zpackaném plánu přepadení banky a nečekaném legálním zbohatnutí mírně prostomyslných kandidátů zločinu vrací k sympaticky hravým komediím svých začátků. Jeho ambicí je tentokráte pouze a jen bavit, a to se mu výtečně daří. Darebáčci oslabí argumenty těch, kdo již začali Allena považovat za hyperaktivního, ale umělecky vyčerpaného autora. Mezi jeho posledními, s formou odvážně experimentujícími diy zaujímají vtipní a kouzelně jednoduší Darebáčci velmi čestné místo.
Kino ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Ocenění: Cena americké Národní společnosti filmových kritiků pro E. Mayovou za herecký výkon ve vedlejší ženské roli, nominace na Zlatý glóbus pro T. Ullmannovou
Ray je malý zlodějíček s velkými sny, který jen těžce nese poctivou práci myče nádobí. Jeho přísná manželka Frenchy je manikérkou, jež neustále sráží jeho sny k zemi. Když za ní Ray přijde s nedomyšleným plánem, jak vyloupit banku, je samozřejmě kategoricky proti, ale už se nedá nic dělat. Ray se svými třemi zabedněnými kumpány začne celou akci připravovat a zároveň svým neurotickým šarmem Frenchy přesvědčí, aby investovala své poslední úspory do pronájmu malé cukrárny vedle vytipované banky. Obchůdek se stane místem jejich generálního štábu a velká bankovní loupež může začít...
Woody Allen ve svém „pohádkovém" příběhu o malém podvodníčkovi s velikášskými sklony zdařile ilustruje dvě následující tvrzení: „Bud opatrný, když si něco přeješ, protože se ti to může splnit" a „peníze mění lidi". Slavný Newyorčan se příběhem o zpackaném plánu přepadení banky a nečekaném legálním zbohatnutí mírně prostomyslných kandidátů zločinu vrací k sympaticky hravým komediím svých začátků. Jeho ambicí je tentokráte pouze bavit, a to se mu výtečně daří. Darebáčci oslabí argumenty těch, kdo již začali Allena považovat za hyperaktivního, ale umělecky vyčerpaného autora. Mezi jeho posledními, s formou odvážně experimentujícími díly zaujímají vtipní a kouzelně jednodušší Darebáčci velmi čestné místa.
Namísto drásavě vtipných rozborů nemocných povah vytvořil Allen tentokrát klaunské představení s nekomplikovanými, zato však výraznými figurami - novodobou komedii dell'arte. (0. Zach, Premiere 1/O1 )

Autor/Zdroj: /Kino MAT


Svým posledním filmem - kriminální komedií Darebáčci - se Woody Allen navrátil ke svým raným ztřeštěným snímkům á la „gangsterka" Seber prachy a zmiz. Hlavní hrdina Ray Winkler (Woody Allen) je malý zlodějíček s velkými sny, který jen těžce snáší poctivou práci umývače nádobí. Jeho přísná manželka Frenchy (Tracey Ullmanová) je manikérkou a nemá pro jeho sny patřičné pochopení. Ještě že má Ray po ruce Davida (Hugh Grant) a dostává nápad, jak vyloupit banku. Co na tom, že Rayův plán je velmi nedomyšlený: on nejenže začne se svými třemi zabedněnými kumpány celou akci připravovat, ale dokonce díky svému neurotickému šarmu manželku přesvědčí, aby investovala poslední úspory do pronájmu malé cukrárny hned vedle vytipované banky. Generální štáb loupeže je rázem na světě... Nejnovější Allenova taškařice je označována za jeho komerčně nejúspěšnější film.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Pamatujete na Virgila Starkwella, který v roce 1969 v Seber prachy a zmiz v dešti zápasil s mýdlovým revolverem? Nebo na uměleckého agenta Dannyho Rose z Broadwaye, který v roce 1984 prosazoval jednonohého stepaře? Tak Ray Winkler je stejný typ. Neetabloval se ani tak jako profesionální zloděj, jako spíš profesionální outsider. Manželka Frenchy si už zvykla na to, že Ray (momentálně pracující jako umývač nádobí) vždycky všechno zpacká - a že nikdy nepřestane snít o tom, že příště se krádež určitě podaří. Tentokrát ovšem zestárlý zloděj sází na jistotu: když Frenchy dovolí, aby sáhli na drobné rodinné úspory, konečně se vybabrají ze svého bídného, nudného života. Naproti vyhlédnuté bance je totiž třeba zřídit jen jako záminku - cukrárnu, z jejíhož sklepa už bude hračka prorubat tunel přímo do trezoru.
Frenchy nakonec kývne. Zatímco se její neschopný muž s neschopnými kumpány Dennym, Tommym a Bennym tam dole marně pokoušejí správně zorientovat mapu, začne se naoko věnovat pečení sušenek. Jenže o ty je takový zájem, že si na pomoc musí přizvat ještě sestřenku May. Winklerovi se ani nenadějí a jsou z nich boháči.
Manhattanská smetánka ovšem dává naivním zbohatlíkům náležitě najevo, že jejich vkus stojí za starou bačkoru. Takže si Ray a Frenchy najmou estétského sběratele umění Davida, aby jim upravil přízvuk a kulturně je vzdělal. To je ovšem začátek pádu, protože Ray si nejen plete Poklad na ostrově a Poklad na Sierra Madre a na obrazech oceňuje především rámy, ale nepřestává snít o hamburgerech a dalších, tentokrát už opravdu dokonalých loupežích. V tom se shodne spíš s May než s Frenchy, která začne propadat Davidovu kouzlu...
Jak vidno, Woody Allen ve svém novém filmu hraje dvojí hru: jednak se svým neschopným protagonistou rozjíždí klasickou zlodějskou komedii, jednak testuje svůj vybraně nevkusný postarší pár outsiderů v prostředí newyorské intelektuálské smetánky. Když si připomeneme jeho poslední filmy, vesměs postižené složitou mimoběžností dějových linií (Všichni říkají: Miluji tě, Pozor na Harryho, Celebrity...), je radost sledovat, jak se mu tentokrát daří obojí propojit. Je to právě vzácná jednoduchost, která Darebáčky spojuje s autorovým předchozím opusem Sladký ničema (kromě nepochopitelně rozněžnělého názvu, kterým svůj cituplný vztah k Allenovi vyjadřují čeští distributoři). Kde však v příběhu o fiktivním jazzmanovi nastupovala elegantně vtipná nuda, tam se pětašedesátiletý režisér nečekaně šťastně vrací k vlastním komediálním kořenům. Raná allenovská klasika typu Spáče nebo Lásky a smrti hýřila vedle slovní komiky situačními gagy, jež autor snící o tom, že se vážně stane „skutečným filmařem", později opustil. „Popis" fronty před Frenchyinou cukrárnou či etuda s Rayovým „vyšetřováním" sejfu - to jsou scénky dokazující, že Allen o bratrech Marxových nemusí jen pořád obdivně mluvit; umí si totiž stále ještě dělat legraci v jejich stylu.
Darebáčci oslabí argumenty těch, kdo už začali Allena považovat za hyperaktivního, ale umělecky vyčerpaného autora. Je to skutečná úleva vidět profesionálního neherce Allena zase tak trochu hrát: Ray Winkler opravdu není autorovým alter-egem vyhlašujícím jeho názory a milostné trable. Je to (stejně jako kdysi Virgil či Danny) tragikomický outsider, kterého si život vychutnává a který má charakter snad ještě mizernější než vkus.
V tomto „jiném" hrdinovi Allen objevil tolik potřebný odstup, který nenašli ani herci interpretující „jeho" typ (viz třeba štramácký Kenneth Branagh v Celebritách). Ray Winkler přitom zůstává pokorným, a tím vlastně málem vznešeným odrazem všech ryzích allenovských postojů: je šťastným otrokem prostých amerických ctností, jako jsou hamburgery, baseball a televize, a prchá před pseudointelektuálským žvaněním. Zároveň v sobě hýčká vizi dokonalé loupeže, která si nijak nezadá se snem o „perfektním filmaři Woodym".
Ray je navíc prvním sympaticky otevřeným přehráním Allena do seniorské ligy (v dohledu se nevyskytují žádné mladé krásky ani atraktivní neurotičky, které by hrála Judy Davisová).
Nevkus, který Ray s Frenchy začnou kolem sebe v jistém okamžiku drtivě vyzařovat, je vlastně jen konstatováním, že se ocitli v nesprávné situaci v nesprávném prostředí. Původní život Winklerových není kýčovitý ani směšně hrubý (ostatně Allen si neodpustí vpašovat jim do bytu nad odřený jídelní stůl jednu ze svých milovaných krásných lamp). Nový Allenův dvorní kameraman Fei Zhao a osvědčený designér Santo Loquasto s výtvarnicí kostýmů Suzanne McCabeovou si ostatně dali záležet, aby nám - spíš než noblesu intelektuálského polosvěta a případný půvab uměleckých děl - dali vychutnat nové, příšerně barevné oblečky Winklerových a zdivočelé zařízení jejich nového superbytu, jenž hýří leopardími vzory. Takový vytříbený anti-estetismus přerůstá v Darebáčcích v novou a výsostně příjemnou kvalitu.
V souladu s tím zůstává jímavě sympatická i prostinká sestřenka May, která s Rayem oddaně sdílí jeho záliby, ve znamenitém klaunském podání režisérky a příležitostné herečky Elaine Mayové. A nepochybně nejodpornější se naopak jeví postava slizkého britského snoba Davida (Hugh Grant si ho opravdu vychutnal). Ray v Allenově autorském pojetí a Frenchy dokonale ztělesněná nepříliš známou Tracey Ullmanovou se vlastně jeví jako postavy, jež cynický osud zavlekl někam, kde se vlastně nikdy ocitnout neměly a zřejmě ani nechtěly. Návrat do „přirozeného" prostředí jim naštěstí nebude dělat žádné potíže...
Film se tak stává neokázalou, nevtíravou úvahou na téma, které Allena opakovaně zajímá - téma nepatřičnosti a nepřirozenosti lidského osudu. Věčná nespokojenost hrdinů a jejich touha pohnout se někam jinam bývá v rámci allenovských paradoxů po zásluze ztrestána. Takže nakonec není divu, že je na tom vlastně hůř učenlivá, úspěchuschopná Frenchy než beznadějný Ray, který se stejně nikdy nenaučí rozeznat právě ukradený diamantový náhrdelník od laciné imitace, již si nechal udělat v čínské čtvrti.
Příběh Winklerových tvoří elegantní oblouk „z láhve od octa zpátky do láhve od octa" a patří tak k allenovským hořce vtipným moralitkám. Ani pesimistické vyznění ovšem nic nemění na tom, že pokus hrdinů pohnout se z místa měl smysl: přinejmenším Frenchy se naučila rozeznávat diamanty od imitací a (to především) diváci se při tom dobře pobavili. Ale i Woody Allen se v rámci návratu k vlastním slapstickovým kořenům zase jednou někam hnul. Mezi jeho posledními, s formou odvážně experimentujícími díly zaujímají vtipní a kouzelně jednoduší Darebáčci velmi čestné místo. Kdo ví, s odstupem času se možná probojují mezi allenovská nej...
Každopádně kolik najdete hořkých komedií, končících opravdu, ale opravdu (i pro cynika) dojemným manželským polibkem?
Alena Prokopová Cinema 2001/1/34

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema


V novém snímku Darebáčci opouští Woody Allen svou tradiční postavu zakomplexovaného intelektuála a nahrazuje ji další figurou z galerie životních outsiderů, malým podvodníčkem s velikášskými sklony a s přesvědčením o vlastní genialitě. Umývač nádobí Ray Winkler, který si odseděl trest za nevydařenou loupež, přijde domů s nápadem vykopat pod pronajatým krámem tunel do banky. Rozumná žena Frenchy ho s tím napřed vyhodí, ale pak podlehne tlaku Raye a jeho kumpánů a začne v obchodě prodávat své sušenky, zatímco dole se pracuje na zločinu. Jenže všechno dopadne jinak. Manželé Winklerovi a jejich přátelé nakonec zbohatnou díky Frenchyiným sušenkám, jež jdou skvěle na odbyt. Milionářka Frenchy se chce stát mecenáškou a spojí se s elegantním obchodníkem s obrazy Davidem, aby ji zasvětil do tajů umění i společenské smetánky. Ray rozhodně není spokojeným boháčem, protože nemůže dělat, co by chtěl, a navíc se nudí. Po výstupu vzhůru však zpravidla následuje pád, který v tomto případě znamená alespoň záchranu manželství. - Woody Allen svým "pohádkovým" příběhem ilustruje tvrzení: "Bud' opatrný, když si něco přeješ, protože se ti to může splnit... " a "peníze mění lidi. " Jinak samozřejmě i nadále těží ze svého osobitého humoru, jehož síla spočívá v břitkých a vtipných dialozích i v přesně načasovaných komických situacích. Důležitá je také charakterizace jednotlivých postav (Ray Winkler v podání samotného Allena si například vůbec nepřipouští, že jeho přezdívka Mozek je míněna ironicky). Film se dělí na dvě části: první zachycuje přípravu a "realizaci " loupeže, druhá líčí život nečekaných zbohatlíků. Na jeho překvapivém komerčním úspěchu má zásluhu také dobře vybrané herecké obsazení, v němž vedle Woodyho dominuje Tracey Ullmanová jako energická a chápavá Frenchy. Z velkých hvězd se tu tentokrát objevuje Hugh Grant jako zdánlivě gentlemanský estét David. - Darebáčci jsou prvním titulem, jímž do české filmové distribuce samostatně ustupuje firma Hollywood C.E.
Tomáš Bartošek Filmový přehled 2001/2/5

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled