FDb.cz > Dámy z Buloňského lesíka (1945) > Tisk

Dámy z Buloňského lesíka (1945)

Hélene opustí její milenec Jean, a tak se mu rozhodne pomstít. Lstí ho chce oženit s dívkou pochybné pověsti. Manipuluje s mladou Agnes a s její matkou, které se propadly do chudoby a v Hélene spatřují svou spásu. Ta ale hraje perverzní hru, aniž by se uvědomila, že by se Jean mohl skutečně zamilovat.
„Zvukový film objevil zvláště ticho. Shledávám úchvatným a pohodlným vysvětlující dialog, ale ideální by bylo, aby dialog doprovázel postavy, jako rolnička doprovází koně nebo bzučení včelu." Robert Bresson

O Jeanu Cocteauovi
„Jeho dobrota spočívala v neustálé snaze přiblížit se druhému člověku. Právě ve filmování tato jeho snaha nacházela tisíce způsobů projevu. A jak bych mohl zapomenout na jednu větu z povzbuzujícího dopisu, který mi napsal osm dní před smrtí: Moje zprávy jsou ohavné, utěš mě a pošli mi nějaké dobré." Robert Bresson

Děj je částečně inspirovaný Diderotovým románem Jakub fatalista (Jacques le fataliste), obsahujícím příběh paní de la Pommeraye. Jde o nejucelenější epizodu z tohoto slavného románu, který je vyprávěný formou dialogu. Avšak Bresson si i z této části vybírá jen některé zápletky a například konec mění podle svého. Opět se tedy inspiruje literaturou. Také tentokrát jsou hlavními hrdinkami ženy. V tomto případě zaštítil scénář významný francouzský literát Jean Cocteau, který je autorem dialogů. Film vznikal v ještě obtížnějších podmínkách než Andělé hříchu. Natáčel se v zimě, což dokazují některé scény z Hélenina bytu, která sice reprezentuje bohatou část společnosti, ale hercům jde od úst pára, protože ve skutečnosti neměli v té době ani na otop. Bresson téměř doslovně přenáší zápletku a celý vývoj narace, film ale stojí jakoby mimo čas a odvíjí se pouze na základě vlastní vnitřní mechaniky. Místo dramatu se zápletkou vzniká tragédie plná akce a vášní. Místo společenského moralizování, realismu a teatrálnosti režisér sleduje dějové zákonitosti a jeho postavy jsou dosti chladné. Samozřejmě zajímavé a příznačné je tematické rozrůznění. Zatímco debut je výrazně religiózní, druhý film se odehrává v prostředí nemorální prostopášné společnosti. Robert Bresson dokonce umožnil novináři Paulu Guthovi, aby se účastnil natáčení a vydal deník, který je naprosto unikátním popisem režisérovy práce. Máme tak další svědectví o tom, jak nezvyklé metody práce s herci používal a do jakých konfliktů se s nimi dostával. Snímek si získal na svou dobu dobrý ohlas, což bezpochyby nebylo pouze zásluhou spolupráce s Jeanem Cocteauem a obsazením Marie Casaresové.

David Čeněk, LFŠ 2014

režie:
Robert Bresson

hraje:
Paul Bernard (Jean), María Casares (Hélène), Elina Labourdette (Agnes), Lucienne Bogaert (paní D), Jean Marchat (Jacques), Yvette Etiévant (služka), Blanchette Brunoy, Gilles Queant, Marguerite De Morlaye, Nicole Regnault, Bernard La Jarrige, Emma Lyonel, Lucy Lancy

scénář:
Robert Bresson, Jean Cocteau

kamera:
Philippe Agostini

hudba:
Jean-Jacques Grünenwald

střih:
Jean Feyte

zvuk:
Lucien Legrand

produkce:
Raoul Ploquin

asistent režie:
Roger Mercanton

výprava:
Max Douy, Robert Lavallée