Cyrano z Bergeraku

Paříž, rok 1640. Cyrano z Bergeraku, muž nápadný především svým nosem, ale o nic méně svým vtipem, pohotovostí a básnickým rýmem se zamiluje do své krásné sestřenky Roxany. O tu se uchází i hrabě de Guiche – ženatý „mlsný kocour“. Roxanino srdce však patří mladému kadetovi ze Cyranova pluku, Kristiánovi. Roxana žádá Cyrana o pomoc a ochranu mladíka – a Cyrano, ač nešťasten, souhlasí. A tak se stane, že z úst i pera Kristiána vycházejí Cyranovy verše. Roxana se zamiluje, a sama netuší, že víc do veršů, krásných slov, než do samotného Kristiána. Zhrzený de Guiche se mstí – a muži musí do války. Roxana spěchá za tím, jehož dopisy si tiskne na svá ňadra…

Francouzská adaptace Cyrana z Bergeraku režiséra Jean-Paula Rappeneaua je snad možná vůbec nejlepší filmovou adaptací tohoto klasického díla Edmonda Rostanda. Okamžitě po svém uvedení se film setkal s diváckým ohlasem nejen ve Francii, ale dokonce i mimo Evropu.

Největší podíl na světovém úspěchu má Gérard Depardieu, scénář a vynikající režie. Ve filmové internetové databázi lze napočítat až jednatřicet významných světových ocenění jako: Oscar za kostýmy, deset Césarů, 2 Zlaté glóby a mnohá další.

Zdroj: ČT

Hra Edmonda Rostanda (1868-1918) Cyrano de Bergerac (uvedena v roce 1898) je klasickým titulem světového divadelního repertoáru. Její autor vyšel ze skutečné postavy. Cyrano de Bergerac, voják a básník, žil v letech 1619 až 1655 a by1 známý jako fantasta, bouřlivák a snílek. Rostand z něj udělal romantického hrdinu, trpícího komplexem kvůli velkému nosu fanfaróna a platonického milence zbožňované Roxany, již okouzlují jeho dopisy, podepsané ovšem jménem krásného Kristiána. Dosud vznikly čtyři filmové adaptace této hry (z toho dvě němé), chtěl ji natočit i Orson Welles. Nyní se jí ujali francouzští filmaři na čele s režisérem a spoluautorem scénáře Jeanem-Paulem Rappeneauem, slavným scenáristou Jeanem-Claudem Carriérem a s představitelem hlavní role Gérardem Depardieuem. Vytvořili dílo, jež překvapivě rychle dosáhlo nečekaného úspěchu - a to nejen ve Francii, kde Cyrano patří k "povinnému" vzdělání, a1e v celém světě. Přitom vsadili na nejistou kartu. Natočili velkolepou historickou podívanou v realistickém duchu, ale zachovali veršované dialogy. Tento pokus jim vyšel především díky perfektnímu výkonu Depardieua. K němu se přidružují i ostatní herci promyšlená režie, dobrá výprava a kostýmy. Vzniklo tak komerční dílo, určené nejširšímu publiku, vytvářející však svou kulturní úrovní protiváhu dokonalým, 1eč plytkým filmovým hitům. - Při zpracování českých titulků bylo použito překladu Jaroslava Vrchlického, jenž musel být v zájmu "čitelnosti" do značné míry krácen a upravován. - Dosavadní ceny: Cena za mužský herecký výkon (G. Depardieu) a Cena za umělecký přínos (P. Lhomme za kameru) na 43. MFF v Cannes 1990, Zlatý Globus, Oscar za kostýmy a deset Césarů (nejlepší film režisér, herec vedlejší mužská role - J. Weber, kamera, hudba, architekt, kostýmy, střih a zvuk).

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Rozumný člověk by se do natáčení filmu, jako je Cyrano, nikdy nepustil. Náklady jednoho z nejdražších filmů, které kdy ve Francii vznikly, dosáhly 100 miliónů franků. Tisíce statistů, stovky speciálně šitých kostýmů, obrovský arzenál zbraní, 40 různých míst natáčení v Maďarsku a ve Francii.
To všechno pro film, v němž se mluví ve verších. A kdo už je dnes zvědavý na dialogy, které se rýmují? Bylo to velké riziko, ale... vyplatilo se.
Rok po triumfální premiéře na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, kde Gérard Depardieu získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon, vidělo film jen ve Francii 6,5 miliónů diváků.
Co je na více než dvouhodinové veršované podívané tak přitažlivého? Jistě je to důkladnost, s jakou tvůrci do poslední podrobnosti „křísí” 17. století, aby měl divák skutečně dojem věrohodnosti. To by ale samo o sobě určitě nestačilo, kvalitní výpravu má dnes každý druhý (spíš třetí) film.
Je tu však Rostandovo drama, vzrušující a dojímavé, překrásné verše, které na nás ve francouzštině působí zvláštním kouzlem zpěvnosti. „Je to verbální opera," míní Jean-Paul Rappenau a příliš nepřehání.
Co však filmu, plném hlučných davových scén i tichých okamžiků zoufalé poezie, skutečně dominuje, co ho povyšuje z výpravného velkofilmu na divácký zážitek to je právě výkon Gérarda Depardieua v titulní roli. Jeho Cyrano je člověk, který za oslnivou výmluvností, suverenitou a pýchou skrývá zraněné nitro. Je přesvědčen, že nestvůrnost jeho nosu mu navždy znemožňuje získat lásku žen, a cit, kterého je plný, prožívá jen v tichu svého vnitřního světa. Plachý a zranitelný snílek se proto dokáže přemoci a píše místo pohledného, leč mírně prostoduchého Christiana, překrásné milostné dopisy své zbožňované a alespoň cizími ústy tak projevuje svou hlubokou lásku a oddanost.
Je to člověk, který nemá rád sám sebe. „Cyrano a já jsme si velmi podobní," říká Gérard Depardieu.
hej Cinema 1991/1/31

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema