Cukrová bouda

Tátu dvou chlapců, fašisti   zastřelili 7.5.1945, matka   se rozhodla, co naplánoval,   po válce se přestěhovat do   Čech, kde dostali domek po   Němcích v pohraničí.   Starší syn Ondra naváže   vztah k německému   antifašistovi Bartlovi,   který se vrátil z   koncentráku a zjistil, že   přišel o celou rodinu. Pod   filmem je podepsaný Karel   Kachyňa a jeho značka ve   filmu něco znamená...

Hezky natočené a občas i   docela zajímavé. Závěr s   překvapením se také povedl.   Velmi dobří herci.

8158/8200

Je po válce a mladá, ve   které v posledních dnech   jedna mladá rodina   přichází o živitele.   Dramatický příběh z doby   těšně poválečné, kdy   země vstává z bahna a   marnosti patří k tomu   lepšímu v naší   kinematografii. Však   scénář Vladimíra Körnera   ručí kvalitou příběhu.  
Jana Švandová je zde   v roli matky dvou chlapců.   Musí se vyrovnat s novým   prostředím. Zalíbení   nachází i v jednom vojákovi   (Ivan Vyskočil). Další   výraznou postavou je   německý navrátilec Bartl   (Miroslav Macháček). A   vynechat nelze ani dětskou   roli Michala Dlouhého.
Doba, kdy v zemi řádili   Wervolfové, Banderovci,   zastydlí hrdinové, ale i ti   hrdinové skuteční bývá   různě vykládána. Často i   účelově. Když srovnám   tento film s těmi   natáčenými v posledních 20   letech, tak jednoznačně   vítězí.

Příběh z poválečných let   kladený na důraz   jednoduchosti a naivity   dětského pohledu chlapce   Ondřeje, kterého ztvárnil   Michal Dlouhý. Syrovost   literárního dramatického   díla Vladimíra Kölnera   ´Zrození horkého pramene´   sice byla razantně   potlačena, ale Karel Kachyňa   to alespoň vyzdvihl poetikou   a přímočarostí   poválečného života v   pohraničí. Traumatizující   atmosféra tedy vyšla   vniveč, což je na dílu   ohromná škoda. Vynahrazuje   to alespoň postava Němce   Bartla, neboť ji Miroslav   Macháček vystihl přesně ve   smyslu literární postavy.   Pesimismus a rezignace   starého muže a zvídavost   dítěte dává snímku   ohromný kontrast nelehké   doby. Akt sebevraždy je   nejsilnější moment celého   filmu. A to se údajně vlivem   cenzury nemohlo dosáhnout   konce dle literární   předlohy. Bylo nutno to pro   film zkrátit, takže je   filmový příběh v mnohém   velmi ochuzen a tak snad film   přispěje alespoň jako   lákadlo na onu knihu. Karel   Kachyňa dělal jen to, co mu   bylo umožněno a i přes   mnohé výtky snímek   rozhodně stojí za   povšimnutí.

Film je o roce 1945, natáčel   se v roce 1980 ... Už jen z   toho se dá čekat politická   agitace ... jenže ona tam   není. Slovo soudruh tu   nezazní ... je to o   obyčejných lidech na obou   stranách   "barikády". Na ten   film se dá i po letech   dívat, malý Michal Dlouhý   tu hraje skvěle.

Karel Kachyňa. Miluju na něm   tu jeho autentičnost. Takže   když se příběh začíná   odehrávat v pohraničí na   sklonku druhé světové   války, je zde vidět vše, co   k těmto událostem patří,   po lesích rozbité auta,   všude miny, zbraně,   prázdné domy po Němcích,   zbytky německých žen,   které zůstaly v pracovních   táborech, opuštěné krávy,   které se prohání po   lesích, bídu, špínu,   truchlivost, ale i naději na   novou budoucnost. Pan Kachyňa   to dokázal ztvárnit tak   přesvědčivým způsobem,   že to v dnešní době už   nikdo nedokáže. Také se   dotýká ožehavého tématu   vyhoštění a nenávisti k   německým obyvatelům,   kteří v pohraničí za   války bydleli. Do jedné   takové vsi se z koncentráku   vrací i německý   antifašista Bartl (Miroslav   Macháček), ale jeho chalupa   je už obsazena mladou vdovou   se dvěma dětmi. Odchází   vysoko do lesů do Cukrové   boudy, kde se nakonec   setkává i se svým synem,   který se však dal k   Banderovcům. Scénárista   Vladimír Korner tak zde   rozehrává i drama a dilema   mezi otcem a synem, kteří se   navzájem mezi sebou už na   dlouhou dobu zcela odcizili a   každý vyznává jiné   priority. Příběh je   vyprávěn hlavně očima dvou   chlapců a jejich poetickým   vnímáním na tehdejší   pochmurnou poválečnou dobu.   Jejich mladičkou matku hraje   krásná Jana Švandová a tak   jako v každém filmu odhalí   své úžasné vnady a   mužské oko se může zase   pokochat. Kouzelné hudební   motivy vyčaroval mistr Luboš   Fišer a téměř   dokumentární obraz nasnímal   Jan Čuřík. Nádherný film!

Film je sice z prvních   poválečných dnů v   pohraničí, ale jeho obsah   není klasicky bojový.   Věnuje se především   sledování mladého hrdiny   Ondry a jeho citlivému   vnímání okolních   dramatických událostí.   Chvílemi až sklouzává k   velmi k táhlé poezii.
Toho poetična je tu   přeci jen malinko moc.