Čtyři lvi

Parta potenciálních teroristů plánuje útok, při kterém má protéct mnoho krve. Jen se nemůžou shodnout, čí krev by to měla být. Síla filmu s prvky černého humoru spočívá v nejednoznačnosti i podvratnosti, s jakou využívá stereotypy muslimů, britských politiků i fanatiků jakéhokoli druhu. O sebevražedných atentátech se tu hovoří stejně bezelstně jako o příběhu filmu Lví král. Humor nevyplývá jen z účelně pointovaných situací či široké palety exotických nadávek, ale i z precizní charakterizace postav. Ty snímek představuje jako nebezpečné nejen pro britskou společnost, ale především pro ně samé. Ačkoli je divák stavěn do pozice, kdy se směje přípravám teroristické operace, je tento smích zákonitě doprovázen mrazením v zádech. Originální, humornými situacemi nabitý, odvážný, ale nikoli neuctivý snímek klade mezi řečí mnoho otázek, nad nimiž však stojí ta nejzásadnější: Kde leží a jak tenká je hranice mezi mučedníkem a hňupem?
45. MFF Karlovy Vary, katalog filmů

Britský scenárista, režisér a herecký protagonista satirických televizních pořadů Chris Morris si pro svůj celovečerní režijní debut Čtyři lvi zvolil téma nadmíru provokativní (a to nejenom s ohledem na bombové útoky v londýnském metru 7. července 2005): islamistický terorismus. Navíc si dovolil podívat se na jednu z největších hrozeb současného globalizovaného světa s brutální nadsázkou a z muslimských radikálů si udělat bezostyšnou legraci. I z ní samozřejmě občas mrazí. - V kvazireportážním stylu natočená fraška vznikla na základě kuriózních událostí, jež doprovázely některé amatérsky připravené útoky extremistů. O nich se Morris doslechl během tříletého „výzkumu“ mezi experty na terorismus, příslušníky tajné policie, imámy, ale také obyčejnými britskými muslimy. – Na půdorysu britského sitcomu režisér rozehrává absurdní příběh, který se námětem paradoxně podobá na Oscara nominovanému dramatu Ráj hned teď (2005, FP 5/2006), situovanému ovšem do palestinského prostředí. Podobně jako v něm je i v černé tragikomedii Čtyři lvi veškeré dění nazíráno pohledem potenciálních sebevražedných atentátníků, odhodlaných zemřít „mučednickou smrtí“. Samozvanými vykonavateli džihádu jsou tentokrát natvrdlí packalové, kteří žijí ve Velké Británii a o terorismu si vytvořili představy jen zprostředkovaně díky médiím nebo videohrám. Titulní „čtyři lvi“ (jichž je ve skutečnosti v jednu chvíli pět) se přitom nejen neumějí dohodnout, čí krev vlastně chtějí prolít, ale při přípravách i během samotného atentátu v průběhu Londýnského maratonu svou nemotorností připomínají spíše dvojici Pat a Mat. To jim však nezabrání vykonat sebedestruktivní akt... – Učinit ze zákeřných džihádistů slabomyslné idioty, kteří jsou nebezpeční především sami sobě, je ošemetný nápad. V řadě ohledů nekorektní humor netěží jen z vražedně groteskních vizuálních i verbálních gagů, „výbušně“ vypointovaných situací (miniaturní náloží opásaná vrána, jež je cvičená coby atentátník) či slangových urážek (na jejich překladu se vyřádil montypythonský specialista Petr Palouš). Tvůrci si pohrávají také s islamistickým slovníkem a se stereotypy ve smýšlení (nejen) teroristů, které zasazují až do surrealistických situací (tatínek-atentátník vypráví synkovi „džihád“ verzi Lvího krále). – Ani v těch nejspornějších chvílích poněkud nevyrovnaný a roztříštěný snímek nesklouzává za hranice oplzlosti a xenofobie, jak tomu bývá v případě skečů jiného kontroverzního britského komika Sachy Barona Cohena. A to i navzdory tomu, že se filmem Čtyři lvi mohou nakonec cítit uraženy všechny strany. Nejen islamisté, ale i britské speciální jednotky, vyjednávači či agenti tajných služeb z něj totiž vycházejí jako totální břídilové.
–tse-, Filmový přehled 2010/12