Čtyři děti a jeden otec IV

Podle mě nejlepší film ze   série Čtyři děti a jeden   otec. Natočit v současné   době rodinný film na téma   multikulturalismus, aby z toho   ve výsledku nebylo laciné   citové vyděračství nebo   dokonce sluníčkářská   agitka je pořádný kumšt a   řekl bych, že tady se to   Dánům docela povedlo. Film   mě od počátku zaujal,   nejspíš proto, že jak   skandinávská, tak japonská   kultura je mi sympatická a v   tomto případě jde o   skloubení obou. Bavil jsem se   při různých   nedorozuměních a   nechtěných faux pas jak   dánského, tak japonského   otce. Chvílemi to sice   nepatrně zabíhalo do   kýčovitosti, ale v mezích   snesitelnosti. Jediné, co   nedokážu pobrat a přijde mi   až přespříliš přehnané   je scéna v ZOO, kdy ti dva   malí kluci s holemi jako   samurajové útočí na lva a   skáčou jako na trampolíně.   Tohle už bylo i na mě moc,   proto nedám 7 *, i když v   porovnání s ostatními filmy   této série, kterým jsem dal   po pěti by si tento o něco   lepší hodnocení zasloužil,   proto alespoň 6 * a přidám   i v procentech. 65%