Co vlastně ženy chtějí

Co vlastně ženy chtějí? To se my muži asi   nikdy nedozvíme. Jen kroutíme hlavou nad jejich   myšlenkovým potenciálem a to je asi tak   všechno. ´Věci, které poznáte pouhým   pohledem na ni.´ Tak zní originální název   tohoto snímku, čímž se krapet prozrazuje   podstata věci, ale ne moc. V příběhu máme   pět žen bojující se svými osobními   problémy, které mnohým ženám budou hodně   blízké. Muži naopak budou jen nechápavě   kroutit hlavou a mumlat si pod vousy něco o   blbosti. “Jen blázen by spekuloval o životě   ženy!” Ano, to tu skutečně zazní. Takže   divácké zaměření je tímto jasné. Snímek je   danou problematikou vcelku inteligentní. Děj   každého příběhu se sice odvíjí pomalu, ale   je to dobře ke správnému uchopení dané věci.   Pět zcela odlišných žen, pět odlišných   životů, pět odlišných problémů, pět   odlišných přístupů k jejich řešení. Která   bude pro koho chytrá a která naopak hloupá? I   divačky samotné se nad jednotlivými příběhy   mohou zamyslet a vytvořit si k tomu svůj názor.   Proč by někomu na těchto příkladných   postavách mělo záležet, když se jim vlastně   vůbec nic nestane? Není to konání, ale   doufání. Nejde o vzhled, ale o touhu.   “Dříve nebo později jsou všichni   zklamáním.” Možná je škoda, že není   snímek natočen v artovém stylu, neb se námět   k tomu velice hodí. Mělo by to větší sílu a   výnosnější šarm. Takhle tomu v hloubi duše   chybí určité emocionální napětí a   soudržnost. Snímek tedy berme jako takovou   impozantní exkurzi do nitra pěti charakterově   odlišných žen řešící své trápení. Pro   divačky je snímek určitě přínosný. Ale to   je jen z mého mužského pohledu, takže...

Things You Can Tell By Just Looking At Her
Film, který jsem měla možnost vidět poprvé   včera v televizi. Film je taková sbírka   povídek o několika ženách, v příbězích se   prolínají postavy a jsou tak nějak propojené   chtě nechtě. Nemlžu říct, že by mne film   zaujal natolik abych si ho zase někdy pustila.   Film s poměrně barvitým hereckým obsazením se   alespon podle mne nemůže zařadit mezi ty   lepší filmy, ale jsem ráda, že jsem film   viděla, ale jak se říká jednou a dost. Film   měl sice potenciál, ale dopadl tak nějak   všelijak...škoda.

zajímavý byl jen Matt Craven
tak tohle opravdu není film pro každého a   takové já mám ráda, ale tohle mě prostě   nebavilo. Už úvod s Glenn Close vydal táhlostí   na hodinu,třetí příběh s anorektickou   ošklivou Calistou jsem přetočila úplně. Až   na to, že se herci protnuli v příběhu   každého z nich, neměl tento film žáden smysl   a jestli to bylo úmyslné, tak také pěkně   pitomé. Byl to nudný, špatně sestříhaný   dokument všedního dne skutečného surového   bytí pár ženských bez odpovědi na otázku   "Co vlastně ženy chtějí", protože   jedinné, co tady ženy chtějí nebo rovnou   konají je sex s černým i bílým, poté potrat,   zájem v liliputovi, lesbickou lásku.   Nepříjemná atmosféra, prostředí, chvíle...   Tenhle film mi akorát ženy zhnusil - a to ženou   jsem a zároveň potvrdil, že některé ženy   kdyby měly "ptáka", tak by jej taky   vrazily do všeho. No alespoň si Matt Craven   užil plno ženských, když už nic a Cameron   Diaz měla jako slepá sebevědomí větší než   ve skutečnosti. Že příběhy zůstaly   otevřené na naše domyšlení - to jedinné   stouplo na hodnotě filmu.

Zajímavé
Film se mi líbil hlavně proto, že v něm nic   nedopadlo dobře a vyznívá do ztracena přesně   jako mnohé životní situace ve skutečnosti. V   tomto mě zcela uspokojila závěrečná scéna,   kdy Glenn Close sedí v baru. Určitě to není   film pro každého, na mě ale velmi zapůsobil.   Zpracování je až příliš záměrně   umělecké, tvůrci si mohli odpustit tolik   koloritu, který dělá film vyloženě surovou   sondou do života, bylo by mi po závěrečných   titulcích míň smutno.