Člověk bestie

Vynikající zpracování   románu Émila Zoly se   skvělými výkony herců a s   přesným vystihnutím   chmurné atmosféry   nádraží. Ještě k závěru   filmu: když druhý den   Lantier zjistí, jaký   hrůzný čin provedl,   spáchá sebevraždu -   vyskočí z jedoucí   lokomotivy.

Dlouhé záběry utíkající   krajiny z pohledu mašinfíry   lokomotivy, šílenství,   pesimismus, hroucení   lidských vztahů a úctě k   životu - poetický realismus   jako z partesu, doplněno   skvělým herectvím Jeana   Gabina.
Snímek, po   kterém divák propadne   trudnomyslnosti, nicméně   toto je vysoká filmařina   předválečné   kinematografie, kterou je   nutno také vidět a znát.

Film nikdy nemůže nahradit   dobrý román. V porovnání   se Zolovou předlohou Lidské   bestie film notně bledne.   Jednak byl děj hodně   zkrácen a značně   pozměněn, a za druhé je tu   hlavní postava líčena   oproti románu v příliš   dobrém světle, příliš   umírněně, jako v podstatě   nešťastná, zlá, leč   čestná bestie, lidská   bestie. Původní Zolův   román jej bez obalu líčí   mnohem nesmiřitelněji   prostě jako (odborným   termínem) parafilika. A   Zolův román je jemu   podobnými postavami,   lidskými bestiemi, přímo   přeplněn (ostatně tak jako   v životě)! Filmové   zpracování je tedy pouhá   nepodařená, mírná,   neškodná, vybledlá   napodobenina. Vracím se ke   knížkám.
Jinak byl   film až na pár chybiček   docela dobře provedený.   Všiml jsem si např. dobré   kvality obrazu i zvuku.   České filmy z té doby   rozhodně tak kvalitním   materiálem nedisponují,   jsouce jaksi vůbec celé   "ušmudlané", jak   se o nich vyjadřoval   Goebbels. Francie byla   zřejmě kdysi velmocí i v   umění filmovém.