Cizinec

Hlavní postavou dramatu Cizinec je vyšetřovatel jménem Wilson. Má na starosti komisi pro válečné zločiny a pátrá po uprchlém nacistovi Franzi Kindlerovi. Jde o velmi nebezpečného člověka, jenž během války aktivně spolupracoval s nacistickým hnutím a podílel se na vyhlazování židovského národa. Při svém pátrání se Wilson ocitne v malém městě s názvem Harper. Jedná se o klidné město a obyvatelé netuší, jak nebezpečný člověk se tu skrývá pod jménem Charles Rankin. Nejde o nikoho jiného nežli o nacistu Kindlera. Ten zde žije jako vážený občan, vyučuje v chlapecké škole, je oblíbený mezi lidmi. Idyla jeho osobnosti je navíc umocněna sňatkem s dcerou místního soudce Mary Longstreetovou. Kindler i přesto tuší, že by mohlo dojít k jeho odhalení a rozhodne se zbavit jediného svědka, jenž ho vyhledal. Je to bývalý kolega Meinike. Pouze on mohl dosvědčit Wilsonovi, že učitel z Harperu je hledaný zločinec. Wilson musí dokázat skutečnou totožnost Rankina – Kindlera na vlastní pěst, pokusí se využít jeho zájmu o starožitné hodiny a vlákat tak nebezpečného muže do pasti, aby se sám prozradil.

Do novoanglického městečka přichází vyšetřovatel Komise pro válečné zločiny, aby odhalil dlouho unikajícího nacistického zločince, jenž se skrývá pod maskou bezúhonného středoškolského profesora. Cizinec je nejkonvenčnějším dílem Orsona Wellese, ale také prakticky jediným jeho opravdu výdělečným titulem.
Orson Welles se během několika let stal ze zázračného dítěte s neomezenou kontrolou nad svými díly pomlouvaným potížistou, který je každému na obtíž - a to nejen v Hollywoodu. Chtěl-li dál pracovat v továrně na sny, musel dokázat, že se umí přizpůsobit studiovému systému výroby. A také, že dokáže vytvořit divácký hit vyrobený v rámci stanoveného natáčecího plánu a rozpočtu. Tak vznikl asi nejkonvenčnější Wellesův snímek Cizinec.
Přesto i v něm nalezneme výrazné stopy Wellesova rukopisu, zejména v propracované vizuální stránce a v promyšlené práci s osvětlením i s kamerovými úhly. Některé Wellesovy tvůrčí nápady však nenalezly pochopení. Do hlavní postavy vyšetřovatele Komise pro válečné zločiny Wilsona, který přichází do klidného connecticutského městečka, aby odhalil uprchlého nacistického zločince, chtěl režisér původně obsadit Agnes Mooreheadovou. Studio si ale prosadilo mužského představitele Edwarda G. Robinsona, tvárného charakterního herce, jenž se v průběhu své kariéry propracoval z gangsterských postav na správnou stranu zákona.
O čem nebylo pochyb, byla role nacistického zločince, skrývajícího se pod vizáží ctihodného středoškolského profesora. Welles ho ztělesnil jako charizmatického, ne však prvoplánového padoucha. Jeho profesor je váženým občanem města, který má před svatbou s krásnou dcerou prominentního soudce. Pod příjemným zevnějškem ovšem probleskuje sebevědomí přecházející v aroganci a samolibé uspokojení z vlastní převahy nad ostatními.
Natáčení probíhalo bez větších zádrhelů, i když pro film byla postavena jedna z největších venkovních dekorací s věžními hodinami, jež sehrají důležitou úlohu ve finále snímku. Welles sice nemohl pracovat s kameramanem Greggem Tolandem, ale s jeho náhradníkem Russellem Mettym si natolik porozuměl, že jeho služeb o dvanáct let později znovu využil při natáčení jednoho ze svých vrcholných snímků Dotek zla (1958). Producentem filmu byl pozdější trojnásobný držitel Oscara, Wellesův obdivovatel Sam Spiegel, tehdy ještě pracující pod pseudonymem S. P. Eagle.

Michael Málek
LFŠ 2015