Chvíle pro píseň trubky (1980) [TV hra]

Chvíle pro píseň trubky
73 %
 
 
    Žánr: drama
    Země: Československo
    Délka: 60 min.
„Křehký příběh Vítka a Katky, které sbližuje stejné životní postižení“
Dojemný a hluboce lidský příběh o Vítkovi a Katce, kterým vlivem nemoci nezadržitelně slábne zrak.

Hlavní postavou filmu je chlapec Vítek, kterému se jednoho dne, když byl na procházce dívat se u řeky na rybáře, rozostřil zrak a přestal jasně vidět. Návštěva u lékaře pak byla pro Vítka a jeho rodiče zdrcující - Vítek pomalu přichází o zrak a nejde s tím nic dělat.

Rodina se učí sžívat s Vítkovým postižením, nikdo z nich to nemá lehké. Vítek odchází do internátní školy, konzervatoře pro nevidomé a slabozraké v Praze, bude se učit hře na trubku. Ve škole se potkává s Katkou, hezkou plachou dívkou, která má také nelehký osud v podobě zrakového postižení. Dívka se s Vítkem seznámí a navazují přátelství.

Do Katky se zamiluje mladík, který jako učeň pomáhá opravovat kostel, do kterého chodí Katka zpívat s dívčím sborem. Chlapec dívku osloví a naváže s ní vztah, který ale nelze nazvat z jeho strany láskou, neboť se nedokáže zbavit předsudků, že si namluvil postiženou dívku a myslí si, že se na něj ostatní "normální" lidé dívají skrz prsty. Dokonce se za Katku stydí, když je na společné procházce potká parta výrostků, kteří si Katku dobírají. Katka se však do učně zamiluje a chodí za ním do kostela, on se však nechá mistrem zapírat.

Katka smutná odchází a na internátě volá telefonem Vítka a ten ji pro povzbuzení hraje na trubku skladbu, kterou sám složil.

Snaha o divákovu sounáležitost s druhým člověkem, snaha o pochopení, jak se cítí a co prožívají postižení chlapci a dívky v nejzranitelnějším údobí svých životů je silnou stránkou tohoto trochu smutného filmu. Závěr filmu přináší divákovi i Katce a Vítkovi naději, naději, že zase bude líp, neboť přátelství a láska je cit, který překoná všechny svízele a bolesti - všichni jsme lidské bytosti - ať už vidíme jasně a zřetelně, či slabě, ať už máme tělo jako Apolón, či nám něco chybí k dokonalosti a ideálu. Všichni toužíme po štěstí...  Autor: jmenuji.se.libor

režie:
Ludvík Ráža
 
 
hraje:
Gustav Bubník (trumpetista Vítek), Lenka Pichlíková (Káťa), Vladislav Beneš (učeň Jirka), Ota Sklenčka (mistr), Jana Hlaváčová (maminka), Jitka Suchanová (Vendulka), Libuše Havelková (vychovatelka), Zdeněk Buchvaldek (ředitel), Vadim Petrov (profesor), František Vicena (otec), František Hanus (děda), Ondřej Havelka (Vašek Brož), Martin Miláček (básník Láďa), Tomáš Vacek (Jožka), Ilona Svobodová (Anka), Miriam Brochová (Milada), Eva Hrušková (Eva), Dana Bartůňková (dívka), Marie Horáková (dívka), Luboš Bíža (role neurčena), Miloslav Homola (role neurčena), Dáša Deylová (role neurčena), Marie Kautská (role neurčena)
 
 
námět:
Markéta Zinnerová
 
 
scénář:
Markéta Zinnerová
 
 
kamera:
František Uldrich ((jako František Uldrych)), Vladimír Smutný
 
 
hudba:
Vadim Petrov
 
 
výprava-architekt:
Karel Černý
 
 
kostýmy:
Irena Greifová
 
 
střih:
Ludvík Pavlíček
 
 
zvuk:
Karel Jaroš
 
 
mluví:
Vladimír Dlouhý (Vítek (za Gustava Bubníka)), Roman Skamene ((za Tomáše Vacka))
 
 
masky:
Ota Šejnoha
 
 
dramaturgie:
Jarmila Turnovská
 
 
zástupce vedoucího výroby:
Jaroslav Cígler
 
 
pomocná režie:
Klema Kavánková
 
 
výprava:
Jan Petrů, Bedřich Čermák
 
 
nahrál:
Filmový symfonický orchestr
 
 
dirigent:
František Belfín
 
 
vedoucí výroby:
Antonín Vaněk
 
 
skript:
Irena Bergerová
 
 
Copyright © 2003-2019, BigZoom, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.