Cesta k barikádám

Skupina vyděšených civilistů vbíhá u nároží pražského rozhlasového paláce na dnešní Vinohradskou třídu. V tu chvíli německý kulomet rozeštěká své smrtonosné dávky. Několik lidí se kácí na chodník. Píše se 5. květen 1945, kdy bitvou o rozhlas propuká Pražské povstání.
Fotografie zavražděných civilistů se rok poté objevuje v brožurce s popiskem: "Přispěchali na pomoc svému rozhlasu téměř beze zbraní. Byli skoseni německými kulomety."
Autentické filmové záběry, které neštěstí na Vinohradech zachytily, pak ve stejném roce použije režisér Otakar Vávra v dokumentu nazvaném Cesta k barikádám. Skutečnost je však jiná, než by se divák dovtípil.
Zabití civilisté nebyli povstalci, ale Němci. Na to ostatně historici upozorňují už od konce 80.let minulého století. Nyní se podařilo badateli Zdeňku Roučkovi rozkrýt okolnosti, proč tak náhle vběhli na ostřelovanou ulici.
Podle něj je tam nahnali čeští povstalci frustrovaní šest let trvající okupací a zřejmě i zvyšujícím se počtem mrtvých v boji o rozhlas. "Režisér Vávra totiž film z dobových záběrů sestříhal velmi účelově. Není tam žádná chronologie a je to udělané tak, aby to dramaticky plynulo. Zároveň se však ukázalo, že film v podstatě kamufluje realitu," upozorňuje Roučka.
Ve Vávrově dokumentu se rovněž objevuje dav, který vede zajatce v Balbínově ulici, přilehlé k rozhlasovému paláci. Je to stejná skupina, která v jiných záběrech umírá pod kulometnou střelbou.
Roučka, který má k dispozici přesný popis počasí, jež se během 5. května několikrát změnilo, sestavil záběry tak, jak se s největší pravděpodobností odehrály. Pomohl i nalezený kousek dalšího filmu, který zachycuje stejnou situaci.
"Hrálo velmi důležitou roli, kdy začalo pršet, nebo kdy už byly suché chodníky. To jsou věci, které jsou pro odhalování a logiku toho okamžiku velmi důležité. Sestříhal jsem ten film znovu a ukazuje něco jiného," vysvětluje. Co se tedy před sedmdesáti lety odehrálo?
Z firmy Tabáková režie, která měla sídlo pár ulic za vinohradským rozhlasem, vytáhli kolem 16. hodiny povstalci zhruba třicet německých zaměstnanců. Vedli je skrze rozzuřený dav směrem na Vinohradskou třídu. Češi přitom věděli, že je pod palbou německých kulometů. Přesto - nebo právě proto - rukojmí nezastavili.
Roučka s historikem Tomášem Jaklem pak objevil svědectví, že u bočního vchodu do rozhlasu v Balbínově ulici došlo k přestřelce. Jeden ze zajatých Němců údajně vytáhl pistoli a jednoho z povstalců střelil do nohy. V tu chvíli práskly další výstřely a zajatci v panice vyrazili vpřed. Po pár metrech je na inkriminovaném rohu skosil z pravé strany kulomet.
Tři mrtvé měli zřejmě na svědomí Češi při potyčce. Nacisté pak dalších devět o kus níže.
"Tím se rozklíčoval jeden z prvních masakrů Pražského povstání. Bohužel ho v podstatě mají na svědomí Češi. Revoluce v Praze byla děsivě krutá. Ani toto zjištění však nemůže očernit české hrdinství při bitvě o rozhlas i celou Prahu. Jde o to, vědět, jak se historie skutečně odehrála," dodává Roučka.
Mladá Fronta DNES, úterý 5.5.2015, článek: Kulomet kosil Němce. Češi je pod něj nahnali.