Stíhači Red Tails

Black Tails:-))
No na první podívání 60%.   Celé to bylo spíš jako   pohádka, ale hezká. Bitevní   a akční scény ušly, ale   bylo z nich hrozně moc vidět   jak jsou digitální a   působily soudobě nikoliv tak   aby zapadly do filmu, který   je historický. Souboje mi   také přišly moc   jednostranné, Black boys   Němcům podezřele   zatápěli, nevím jak ve   skutečnosti. Na druhou stranu   nenudil jsem se, ale znovu se   podívám až za hodně let.

Válečný příběh   afroamerických letců,   kteří si vydobyli jméno a   respekt svými válečnými   činy v Itálii v době druhé   světové války. Scénář   snímku je založen na   skutečném příběhu, avšak   natočen, mimo jiné i v   Česku, v ryze popcornonovém   hávu a i přes dvouhodinovou   stopáž značně   zkratkovitě. Drama? Napětí?   Okamžitě zapomenout. Snímek   obsahuje přemíru letecké   akce, ve kterých je na obloze   snad více letadel jak much.   Jeden se až diví, že se tam   vzájemně nenamlátili. Máme   tu i nálet na německé   letiště, který svou   vizuální podobou   připomíná nejen snímek   'Pearl Harbor' (2001). Jen tak   mimochodem, všimne si někdo   v té rychlosti před tímto   útokem hradu Karlštejn?   Vizuální stránka je   značně přehnaná. CGI   efekty viditelně spolykaly   většinu rozpočtu a jasně   poukazují na fakt, že čeho   je moc, toho je příliš.   Zlatá klasika 'Bitva o   Británii' (1969). Index   politické rasové propagandy   v oblasti míchání ras   samozřejmě ani zde není   opomenut. Máme tu náznak   milostného konání a   samozřejmě se agitačně   jedná o černého muže a   bílou ženu. Krapet nesoulad   s tím, že snímek poukazuje   na rasovou diskriminaci své   doby. Mají se brát a on   zahyne. Emoce? No nic.   Veškeré aspekty příběhu v   rámci historických faktů a   skutečností jsou jen v   náznacích anebo opomenuty   zcela. Tohle zkrátka není   historická výpověď   poukazující na hrdinství.   Tohle je jen obyčejná   zbrklá válečná zábava,   která své místo vedle   uznávaných, byť také   popkornových snímků, nemá   šanci získat.

Vyjma leteckých bitev,   jejichž zobrazení považuji   za poměrně zdařilé, často   však za hranou reality, a   všeho co se týkalo   létání, to bylo slabé.   Rasismu v americké armádě   byl zobrazen příliš   povrchně a okrajově, nakonec   stejně byli všichni   kámoši. Romantický vztah   pilota a italské dívky   působil jak z nejhorší   části červené knihovny,   kdy pilot z letadla zahlídne   dívku, jde ji navštívit a   za pár týdnů plánují   svatbu, nic víc se neřeší.   Vztahy mezi piloty se omezují   pouze na jeden „konflikt“,   záměrně v uvozovkách, kdy   jeden před akcí pije a   druhý občas neposlouchá   rozkazy. Jinak jsou všichni v   pohodě a mají se rádi. Na   nějakou psychologii a   charaktery postav se nějak   zapomnělo. Nejhorší byly   ovšem herecké výkony. I   když jsou piloti ve všech   filmech zobrazování jako   frajírci, zde mně připadalo   frajerství v podání herců   tmavé pleti až příliš   současné, každou chvíli   jsem čekal kdy začnou   rapovat a máchat rukama. Ono   toho frajerství, a hlavně   hlášek, bylo až příliš i   v těch leteckých soubojích.   Nejhůře pak vyzněly postavy   dvou velitelů letky   „červených ocasů“,   plukovníka role spočívala v   odříkávání textu a   kapitán se omezil na   žmoulání nezapálené   fajfky, asi nějaký černý   MacArthur. Krátká pasáž ze   zajateckého tábora mně   připomněla film Hartova   válka, černoch mezi   bělochy, tunel, útěk.   Malinký klad se přeci jen   objevil, i američtí filmaři   konečně pochopili, že   každý národ hovoří svojí   řečí. Zřejmě to   zaregistrují pouze čeští   diváci, ale Karlštějn bych   v Itálie opravdu nehledal.   Pro srovnání se hodlám   podívat na film Letci z   Tuskegee, který zpracovává   stejné téma a na dokument o   této letce ze série   „Letečtí stíhači v   boji“, to pro ujasnění si   skutečnosti a filmové fikce

Takže když si to shrnu.   Čokoládoví kluci v druhé   světové, šikovní piloti   bez disciplíny pod ochranou   černého Ježíše. Historie   zkroucená jako vyždímaný   hadr. Italská (nepochybně   těžká katolička) souloží   za svobodna s černochem... to   urkytě, v té době. Žlutá   barva na Messerschmittech? Té   jsem si všimla teprve v tomto   filmu. Údajně používána   na východní frontě.
Ať už historicky   pravdivé nebo ne, film je   docela koukatelný.

Příjemný válečný film,   který se konečně obešel   bez hromady krve a   srdcervoucích scén.   Příjemný příběh,   skvělý scénář a výborné   obsazení herců. Film na   který se určitě podívám   někdy rád znovu.

Je jasné, že v současném   tažení za tzv. společenskou   korektnost ve všech   oblastech, v rámci napravení   křivd „rasové“   vyváženosti bylo jen   otázkou času, kdy se autoři   chopí tématu černošské   perutě operující v   průběhu druhé světové   války. Na celé záležitosti   by nebylo nic špatného –   tento moment druhé světové   války byl skutečně až   dosud upozaděn. Bohužel se   to ale stalo pro současnou   dobu typickým způsobem.   Rasová segregace byla   oficiálně uznána jako   protiprávní Nejvyšším   soudem USA až v roce 1968,   skrytou formou přetrvává   dodnes, především na jihu   USA a navzdory hnutí BLM,   které je, IMHO,   kontraproduktivní.
Historie 332. stíhací   skupiny tvořené černým   pozemním i leteckým   personálem si skutečně   zaslouží pozornost. Po   skromných začátcích v   Tuskegee Army Air Fields se   postupem času přetvořila v   prvotřídní útvar s   pozoruhodnými úspěchy.
A co tento film? Co se   historické přesnosti týká   - tak jak u amerických filmů   bývá mnohdy zcela běžné,   i tento film je naprosto   schematický a pochybné   dramatičnosti obětuje   historickou přesnost.   Ztvárnění postav je více   než méně teatrální,   nechybí pochybný milostný   propletenec, dramatická   zápletka s fiktivními   konflikty některých členů.   Ztvárnění leteckých akcí   je zcela nesmyslně   podřízeno dramatičnosti. I   když vlastního natáčení   se zúčastnila řada   reálných letounů –   veteránů, jejich   počítačové zapracování   vyznělo nakonec zcela   nereálně. Letecké akce jsou   celkem mimo.
Jediným,   byť úsměvným, prvkem bylo,   že velká část filmu byla   natáčena v ČR –   Milovicích (v roce 2009),   což se odrazilo ve zcela   nesmyslném, ale roztomilém a   poměrně dlouhém, záběru   hradu Karlštejn – ten bych   na jihu Itálie opravdu   nehledal. No co naplat – je   to „barevný“ film plný   akce …

Film disponující jednou   'sakra' kvalitní částí a   zbytkem 'oh my god'   negativních sraček, které   pouze ničily celkový dojem.   Pokud si dám jedna a jedna   dohromady, nemohla z toho v   žádném případě vzniknout   pamětní válečná vřava na   filmovém plátně. Naprosto   strhujícím aspektem filmu   jsou samotné letecké   souboje, které působí velmi   realisticky a jsou dotaženy k   dokonalosti .. jak po stránce   chování letadel, tak i po   stránce vizuální. V   podstatě jsou zde jedny z   nejlepších   leteckých(filmových)   záběrů posledních let ..   jenže pak přijde na řadu ta   druhá, čili negativní věc.   Naprosto neúnosný patos   okolo, řada zbytečných   záběrů a scén, nelogické   jednání jednotek - vždyť   oni v těch kokpitech   vypadali, jako by seděli na   simulátoru a hráli hry -   tohle mi k vážnému filmu o   válce nesedělo vůbec.   Kvůli válečnému letectví   a působivému příběhu o   Afroameričanech hodnotím   pozitivně .. VÁLEČNOST 8/10   * PŘÍBĚH 7/10 * VIZUALIZACE   9/10 * DRAMA 3/10 * REÁLNOST   6/10

Red Tails alias Červené   chvosty . Čierny piloti to   mali o dosť ťažšie museli   dokazovať , že sú   seberovnými pilotmi s bielymi   ,ale podarilo sa im to . Tie   letecké manévre boli   úžasné . A hrá tam aj môj   obľúbený spevák Ne-Yo .