Ceremoniář

V době vzniku se mi film Ceremoniář líbil   více, než nyní s odstupem času. Jan   Hrušínský zde vytvořil postavu podivínského   muže Františka Valeše. Pracuje jako číšník.   Tuto profesi převzal po svém otci. Vlastnili   hotel, ale přišla doba, která je o ně   připravila. Nyní pracuje v jedné hospodě   čtvrté cenové skupiny a občas navštěvuje v   domě důchodců svoji maminku. František je   flegmatik a hned tak něco jej nevyvede z míry.   Jeho život je stereotypní. Obsluhuje v hospodě   a vrací se domů, kde mu společnost dělá   zrzavý kocour. V práci se mu marně snaží   nadbíhat, kolegyně servírka Eva. Jednoho dne se   František dostane mezi mocné země. Rozhodne se   pro svoji pomstu.
Atmosféra strachu, doby   padesátých let, kdy si jistí nemohli být ani   ti nejvyšší. Každý sledoval každého.   Sledovalo se, kdo komu sloužil. Kdo čím   získal. Ač to zde ve filmu není přímo   naznačeno, jedná se o komunistickou stranu a   její působení v padesátých letech.
Herecké   výkony tu moc dobré nejsou. On nikdo ani   nedostal pořádnou příležitost. Snad nejlépe   svoje role sehráli pánové Ladislav Potměšil a   František Němec. Barbora Štěpánová sehrála   dceru jednoho z pohlavárů. Mentálním   vystupováním by její postava mohla odpovídat   patnáctileté žábě, ale tady ji bylo více   let. Alespoň se při natáčení najedla.
Jan   Hrušínský si svoji životní roli odbyl už v   Dívce na koštěti. V každé další roli hraje   furt ty samé postavy. Ceremoniář je jeden z   mála filmů, kde vytvořil hlavní roli.  
Možná by mohl někdo přirovnávat tento   snímek k filmu Ucho. Mají však jen společné   to, že nás zavádí do podobného prostředí.   Film Ucho je však o několik tříd výše.

Nijak nevýrazný film.
Přiznávám, že na tento film jsem koukala   poprvé vyloženě jen ze zvědavosti, kolik scén   vzniklo na místě mého tehdejšího pracoviště   - dobříšského zámku. Natáčel se rok   předtím, než jsem zde začala pracovat. Nakonec   jsem děj odsledovala docela i se zájmem a   nikoliv jen pokukováním po Zrcadlovém sále a   dalších zámeckých interiérech. Je to film   nijak výrazný, ale Jan Hrušínský svou roli   hraje přirozeně a současného Anglického   krále můžeme k tomuto filmu tak trošku   hlavním tématem i přirovnat, i když děj je   jiný. Celkem vzato, za podívání stojí.