Čekanky

"Čekanky". Byla to již třetí divadelní hra F. X. Svobody, která byla zfilmována. Její jevištní působivost byla přenesena i do filmu, zejména, když se režii Vladimíra Borského podařilo uchovat ráz doby a s ukázněným vkusem uchránit zpracování fraškovitosti. A tak znovu ožil příběh "Čekanek", stárnoucích dívek, léta čekajících na své vyvolené "Prašivky", panské úředníky, kterým lakotný hrabě zakázal se ženit.

Po jeho smrti nový pán zákaz zrušil, došlo k několika svatbám, ale také k novému trápení, když se rozneslo, že nový pán, je záletník, který má spadeno obvzlášť na vdané ženy. Tento klep pak je vlastně hlavní hybnou sílou veseloherních zápletek a situací. I herecká úroveň filmu je dobrá. Řada mužských představitelů vytvořila rázovité typy vrchnostenské doby, tak především František Smolík v úloze ředitele, jehož žárlivost je ve sporu s úctou k pánu, vedle něho Ferenc Futurista, Jára Kohout, Ladislav Pešek, povedená figurka nafintěného praktikanta chlubícího se úspěchy u žen, což zvláště u tohoto milého herce,zvyšovalo komičnost svojí nepravděpodobností, Vladimír Řepa, František Kreuzmann, Jiří Steimar, jako domněle záletný baron, a jiní.

V úlohách "Čekanek" je hlavní představitelkou Meda Valentová jako paní ředitelová, rozumně nezkrašlující svou zralou nevěstu, s prostou elegancí malého města. Příjemným překvapením byla Zorka Janů, sestra Lídy Baarové, s živým výrazem a pěknou výslovností, dosti často v našich filmech zanedbávanou. V mladé milovnické úloze Svatopluk Beneš. Hudba E. F. Buriana a kamera Jana Rotha patřily ke kladům tohoto filmu.

POZOR SPOILER

Kníže nadává na další narození dítě. Jeho otec slíbil pro každé nějaké výhody, a nynější kníže se rozhodne je zlikvidovat. Vydá tedy prohlášení, že kdo chce být v jeho službách, nesmí se oženit ani mít děti. 
Po devíti letech sem přichází mladý úředník Plichta a je mu vysvětleno, že dívky čekají na svatbu, a proto se jim říká čekanky. A mužům starším a svobodným se říká prašivky.  
Některé dívky se rozhodnou protestovat. Burcuje je k tomu Kristýna.  
Jenže starý kníže umře a rázem nastává ženění kupa. Jiřina jde na dračku nejvíce, a tak slibuje manželství Ráčkovi, který má slíbeno stát se správcem.  
Tento slib naštve Plichtu tak, že mu namluví něco o současném baronovi. Prý je na ženské, ale jen na vdané. Nu a Ráček to samozřejmě roznese mezi všechny ostatní. A tak se pánové musí poradit.
Nový pán přijíždí zcela nečekaně, ale přesto si jej ženské očíhnou a na plese je opravdu velmi živo. Dámy se mohou přetrhnout v zájmu o nového pana barona. Jiřina provádí psí kusy, a hlupáci se zase mohou přetrhnout pro ni. Nakonec se však přece jen vyzná Plichtovi.  
Baron rozdává ženám květiny a pak se mu Plichta přizná, co o něm řekl. Baron to bere s humorem a rozhodne se pro svou taškařici. Proto nabízí místo manželce paní Pilníčkové. Což její manžel nese nelibě...  

Majitel panství nedovoluje svým úředníkům a zaměstnancům oženit se. Čekající snoubenky chystají vzpouru, ale mladý hrabě má pro svatbychtivé dostatečné pochopení. V divadelně stylizovaném filmu zůstaly zachovány i veršované dialogy. Jediná hlavní role Zorky Janů, mladší sestry Lídy Baarové, která se více věnovala divadelní práci. V necelých 25 letech ji důsledky poválečné štvavé kampaně vedené proti její sestře dohnaly k sebevraždě.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu