Caligula

"Existuji již od počátku světa. A budu existovat, pokud z nebe nespadne poslední hvězda. Prestože jsem na sebe vzal podobu Gaia Caliguly, jsem celé lidstvo. Člověk nejsem. Jsem tedy Bůh."

Pohanský Řím, 37 n. l. - 41 n. l.:
Princ Gai Caligula (Malcolm McDowell), přezdívaný Botička, navštíví spolu se svým věrným přítelem Macrem (Guidu Mannari) velkého císaře a svého dědečka Tiberia (Peter O´Toole). Setkají se zde také s císařovým tajemníkem Nervou (John Geilgud). Ten má z této návštěvy očividný a oprávněný strach, hlavně z Macra, který ho nenávidí.

Tiberius právě pořádá své oblíbené orgie, kde je spousta nahých otrokyň a otroků. Je zde též Caligulův ne zrovna moc inteligentní strýc Claudius (Giancarlo Badessi) a i mladý bratranec Gemellus (Bruno Brive). Císař Tiberius ví o Caligulovi téměř vše. To, že spí s Macrovou ženou Enniou (Adriana Asti) a dokonce také to, že spí se svou vlastní sestrou Drusillou (Teresa Ann Savoy).

Senátor Nerva rádce a velký přítel Tiberia zvolí raději dobrovolnou smrt a podřeže si žíly, než by jej po Tiberiovi smrti měl zabít Macro. Po ukončení orgií to vypadá, že také Tiberius konečně zemře, což by Caligulu velmi potěšilo. Jenže Tiberius ne a ne zemřít......Macro tedy s tichým souhlasem Caliguly dílo dokoná. Mladý Gemellus však všechno viděl, ale musí mlčet, protože ví, že by ho to stálo život.

Po pohřbu císaře Tiberia je Caligula z vůle senátu a římského lidu prohlášen novým císařem. Caligula prohlásí podivína strýce Claudia konzulem a také adoptuje prince Gemella. Též ke svému novému vládnutí přizve svou sestru Drusillu, s níž nadále udržuje intimní poměr. Ta mu poradí, jak už měly dávné chytré římské ženy ve vysokém postavení ve zvyku, aby se zbavil svého věrného přítele Macra. Caligula to provede vzápětí při přehlídce vojska. Mladý Gemellus označí na přání Caliguly Macra za vraha Tiberia a nový velitel vojsk Chaerea (Pado Bonacelli) nechá Macra zatknout.

Drusilla též přinutí svého bratra, aby si našel manželku, která mu dá dědice. Doporučí mu, aby si vybral jednu z kněžek bohyně Isis. Večer jdou tedy spolu na jejich malé orgie. Caligulovi se líbí Livia (Mirella D´Angelo), ale ta je už zadaná a navíc ještě panna. Nakonec si k velkému zděšení Drusilly vybere Ceasonii (Helen Mirren) - "nejlehčí" ženu Říma.

Macra nechá Caligula zabít při zhýralých a brutálních hrách pro vyvolené Římany. Také se zúčastní svatby Livie s důstojníkem římské armády Proculem (Donato Placido). Jako svatební dar jim dá to, že zbaví Livii panenství. Při dalších orgiích nechá Caligula zatknout a zabít Gemella, protože má strach, že by jej mohl ohrozit, případně i zabít.

Caesonie při veřejném porodu porodí Caligulovi, místo tolik očekávaného syna, dceru. Zakrátko poté však i přes Caligulovy modlitby umírá jeho drahá a tolik milovaná sestra Drusilla. Po této události se Caligula docela pomátne a vyrazí sám v přestrojení do římských ulic. Ve svém poblouznění to dojde až tak daleko, že se dostane až do císařského (svého) vězení. Tam jej pozná podle pečetního prstenu hlavní vězeňský strážný a odvede ho zpět do paláce.

Na Caligulovi je vidět, že už mu to nemyslí jako dříve. Hlavně poté, kdy se sám prohlásí bohem. Pak uspořádá další orgie, při nichž si dokonce dovolí prodávat manželky senátorů. Těm už dojde trpělivost. Tak se spojí s Longinem (John Stenier) - Caligulovým osobním bankéřem - a Chaereou, velitelem vojsk, a spolu zosnují na Caligulu spiknutí. Caligula ještě stačí nechat zatknout několik senátorů kvůli penězům, ale jeho osud je zpečetěn.

Po jedné divadelní zkoušce (Caligula začal hrát dokonce divadlo) Chaerea zabije Caligulu, Caesonii a i jejich malou dcerku. Caligulova vláda skončila. Longinus, Chaera a jejich věrní senátoři prohlásí za nového císaře Caligulova strýce - "idiota" Claudia.

"Co prospěje člověku, získá - li celý svět, ale ztratí svůj život?"
Marek 8,36


Pozn. aut: Popisek vznikl za spolupráce Hortensie.

Vzestup a pád římského tyrana par excellence, bohužel opět pod taktovkou erotického skandalisty Tinta Brasse. Ano, především jde o orgie..., ale také o jeden z mnoha obrazů antické historie, charakteru doby a zachycení zrodu Caligulovy sporné osobnosti, včetně jeho intimůstek, jako je vztah k vlastní sestře Drusile. Původně se mělo jednat o nákladnou adaptaci literární předlohy Gore Vidala, nakonec z toho byl podivný soud z producenty od Penthousu. Kupodivu nechtěli, aby erotický skandalista Brass Caligulu dokončil a on se zase odmítl podepsat pod jejich verzi. Zkrátka, od nebohého Caliguly dali všichni ruce pryč. Přitom účast na naturalistických orgiích přislíbil nejen představitel titulního hrdiny z Mechanického pomeranče Malcolm McDowell (Caligula), ale mimo jiné i charakterní Helen Mirrenová, Peter O´Toole a charismatický John Gielgud...

Film tak nakonec existuje v několika verzích a je považován za kultovní dílo svého druhu. (Vedle stařičké Cabirie je jednou z mála možností, jak na semináři zprostředkovaně nahlédnout do mravů kolébky evropské historie, a to v podání Italů, tedy dětí jí nejvlastnějších.)


ZDROJ: Martin Jiroušek, Seminář italského filmu

Období císařského Říma se stalo vděčným inspiračním zdrojem pro literáty, dramatiky i filmaře; zvláštní pozornost si zasloužili krutovládci Caligula a Nero, za jejichž vlády docházelo k porušování morálních zásad a svévolné brutalitě. To některé tvůrce pochopitelně svádí k prvoplánovému zobrazení dekadence,sexuálních extravagancí a fyzického i psychického násilí. Stalo se tak i v případě proslulého americko-italského filmu Caligula (1979), zachycujícího čtyřleté panování jednoho z nejkrutějších římských tyranů Gaia Caesara Caliguly (12 - 41 a.l. od r. 37 císař). Jeho despotická vláda, špatné hospodaření a konfiskace majetku senátorů vyvolávaly nespokojenost, jež vyústila ve spiknutí, při němž byl zavražděn. Film provázely skandály, týkající se pornografických scén, doplněných bez souhlasu režiséra a herců producentem Bobem Guccionem (režisér Tinto Brass a scenárista Gore Vidal nechali svá jména stáhnout z titulků). Tyto sekvence jsou do filmu vřazeny proti smyslu děje, avšak i bez nich je snímek pouze rozvleklým popisem tyranských metod vládce, který se po nástupu k moci obává svých domnělých nepřátel a postupně je odstraňuje. Tvůrci se nedokázali vyvarovat samoúčelného dráždění diváků (např. motiv týrání zamilovaného páru Proculus-Livie postrádá jakoukoliv psychickou motivaci). Mnohdy doslovné záběry sadistického vraždění (sekání hlav v aréně) a hard-corová přímočarost při snímání orgií ostře protiřečí divadelně stylizovanému prostředí. To naopak patří ke kladům filmu a pomáhá vytvořit ponurou vizi světa, v němž jediné štěstí je být mrtev ( tato ve filmu několikrát proklamovaná myšlenka ovšem postrádá existenciální houbku stejnojmenného dramatu Alberta Camuse). Ani jediná působivá scéna, v níž se "všemocný" imperátor snaží ignorovat smrt své milované sestry (zachází s tělem jako s živou Drusillou), ani účast renomovaných hereckých hvězd nemohou žánrově nevyjasněný a myšlenkově mělký snímek zachránit.
-zk- Filmový přehled 1994/1/3