Caesar dobyvatel

Celou Gálií se nese jediné slovo - vzpoura,   vzpoura proti Římu, jedinému právoplatnému a   neoddiskutovatelnému pánu světa. V čelo   vzbouřených galských kmenů se staví   Vercingetorix, muž, jenž si pěstním soubojem v   římském ležení získal svobodu, před zraky   samotného Caesara. Podobné chování si však   Řím nenechá líbit, jak se vůbec ti zaostalí   barbaři dovolili zpěčovat, copak jim   nepřinesli kulturu, výdobitky moderní   společnosti, ještě by si podle jejich vzorů   mohli zachovat ostatní provincie, nepřípustné,   proto je do revoltující se Gálie vyslán Gaius   Julius Caesar, aby silou svých legií zjednal   pořádek v nejdůležitěší římské   provincii, na hlavu porazil barbarské   válečníky a vůdce vsadil do okovů.
  Když se v páté a první půli šesté dekády   minulého století točily sandálové filmy, byl   znát trochu rozdílný přístup amerických a   evropských studií, zatímco američané pro své   velkofilmy čerpali náměty převážně z Bible,   jejich evropští kolegové těžili většinou z   řecké mytologie, takže zámořský divák   sledoval mravokárné příběhy velkých mužů   víry, zatímco se v biografech na starém   kontinentě po plátnech kin proháněli Herkules,   Samson, Ursus, Maciste a jiní, ztělesňováni v   drtivé většině kulturisty, Evropané   rezignovali na nějaká vyšší poselství,   chtěli hlavně bavit. Občas však učinili   výjimku a zfilmovali nějakou uznávanou   literární klasiku, či se inspirovali   skutečnými událostmi. Caesarovo dobytí   západní Galie je jeden z jeho největších   válečnických triumfů, dokonce o nich sepsal   knihu "Zápisky o válce gálské",   dodnes živé dílo, ozdobou antické literatury,   byl to muž mnoha předností a jakožto každý   člověk i nectností, tato kapitola přímo   vybízí pro zfilmování, leč je dobré k tomu   míti i dostatečné finanční prostředky, sice   se obejdeme bez náročných staveb věčného   města, na druhou stranu nesmíme šetřit na   davových scénách, aby film nepůsobil dojmem   laciné televizní inscenace.
Producenti   mohou si vypomoci tím, že budou natáčet v   zemi, kde za stejnou práci zaplatíme méně,   než v našem domovském státě a bývalá   Jugoslávie mezi tyto destinace patřila (dříve   než si ji oblíbili filmaři z tehdejšího   západního Německa a snažili se nám   (úspěšně) namluvit, že takto vypadá divoký   západ), byla často využívána italskými   producenty pro natáčení historických filmů,   odpověď na otázku proč zrovna tato země je na   snadě, komunistický režim vždykcy rád uvítal   západní filmaře platící v tvrdých   západních měnách, naopak Jugoslávci mohou   nabídnou pěknou přírodu, velké ateliéry a   ochotné lidi všech pomocných profesí.
V   roce 1960 byla podobná úsporná opatření   bohužel nevyhnutelná, protože diváků kvapem   ubývalo, tudíž šéfové studií se zachovali   podle naprosto logického zákona, méně diváků   = méně peněz na natáčení. Italové s oblibou   do svých filmů obsazovali americké herce,   avšak aby nedošlo k nedorozumnění, na velké   hvězdy neměli peníze, tudíž angažovali buď   herce za zenitem nebo začínající, Cameron   Mitchell, obsazen do titulní role má blíže k   tomu prvnímu, místo vedlejších rolí v Evropě   najednou dostává úlohy hlavní, že často byly   těmto hercům svěřovány role v docela   obskurních záležitostech ponechme stranou, dle   mého soudu bylo jeho obsazení šťastnou volbou.   Nemá sice toho moc co hrát, přesto má tu   důstojnost jakou bychom u podobné postavy   očekávali.
Do role jeho protivníka byl   vybrán Rick Battaglia, pokud vám to jméno něco   říká, jen si nemůžete vzpomenout odkud, tak   vězte, že to je ten bídák, co nám tak podle   ze zálohy zastřelil našeho milovaného hrdinu z   dětských let - Vinetoua, tentokrát však nemá   stecona, knír, pušku, ani černé havraní   vlasy, na koni se sice prohání pořád, místo   koltem se ohání mečem, na hlavě okřídlenou   přilbici a vlasy obarvené na hnědo.
To,   co film činí zajímavým je obrácení rolí,   Caesar je zde vykreslen jako dobrák, zatímco   francouzský národní hrdina Vercingetorix jako   podlec, mezi jehož vášně patří bičování   zajatých legionářů, holt je vidět kdo drží   kasu, jde sice o koprodukci Itálie a Francie,   přesto Italové mají prim, proto Caear je ten   hodný a Vercingetorix ten zlý.
Jako   režisér byl vybrán Amerigo Anton, sice jsem   žádný jeho další počin neviděl, však dle   soudě tohoto titulu se nebojím tvrdit, že   volbou ne zrovna moc zdařilou, jak již bylo   výše konstatováno, šetřit se musí s tím nic   nenaděláme, potom je na uváženou, zda zrovna   tato látka je ta vhodna, ponvědaž na tak   velkolepé téma má výpravu velmi střídmou,   statistů sice není dvacet, přesto jejich počet   je nedostačující, kdyby byla ale zvolen na   ředitelskou sesli nějaký schopný řemeslník,   jenž by si i s okloštěným rozpočtem věděl   rady, tak proč ne, bohužel A tím mužem není,   jeho vedení komparsistů je katastrofální,   legionáři si to místy špacírují, jak se jim   zlíbí, nebo když Caesar přijíždí do Galie s   čerstvými posilami, vidíme za ním pouze   kavalérii, čtyři muži vedle sebe, stmívá se,   úzká cesta je osvětlena ohni, nevypadá to zle,   jen kdyby alespoň drželi zákryt, podařilo si   to pouze dvěma skupinám, u těch ostatních   alespoň j