Břetislav a Jitka [TV film]

Břetislav byl syn knížete Oldřicha a prosté ženy z lidu - krásné pradleny Boženy. Mladý kníže trpí stygmatem nemanželského dítěte, s Břetislavem (Břetislav Slováček) se setkáváme v době, kdy jako správce Moravy odjíždí do sousední země a hledá urozenou nevěstu královského původu. Svatba by měla posílit moc jeho rodu a současně nechce, aby jeho případný dědic trpěl stejně jako on. Přes veškerá příkoří a ponížení na německém dvoře - hlavně arcibiskupa, i přes císařovo odmítnutí, se mu nakonec podaří získat sestru kurfiřta německého Jindřicha z Babenbergu, markraběte z Nordgau - charizmatickou a pohlednou markraběnku Jitku (Eliška Balzerová), se kterou měl nakonec pět zdravých synů, a jeden z nich - Vratislav II. se stal prvním českým králem.

POZOR SPOILER

Břetislavova družina jede svinibrodským lesem a když hledají vodu, najdou uschované zbraně. Následně potkají poustevníka, který zde žije. Břetislav se jej ptá na nejhezčí a nejvznešenější dívku, kterou by rád učinil moravskou kněžnou. Poustevník určí Jitku, dceru Jindřicha z Babenberka, markaběte severní marky. Je to sestra Oty Bílého ze Svinibrodu. Avšak úpí v klášteře. Ovšem poustevník si o tom myslí svoje. Prý byla příliš shovívavá k mužům. Kulantně řečeno.
Nu, Jitka zrovna v klášteře nenápadně pouští na zem psaníčko, ale ten, kdo jej zvedl je jat.

Břetislavova skupina se hned po příchodu dostane do půtky. Tu musí uklidnit až kněz arcibiskup. A hned spolu projednají schválení Břetislavova praporce Konrádem II.

Při této příležitosti kněz však jemně připomene Břetislavovi jeho původ, totiž to, že jeho otec kníže Oldřich vyhnal zákonitou manželku a pojal za ženu pradlenu, kterou doslova uzmul jejímu muži jménem Křesina. Nu, a to je důvod, proč Břetislav chce ženu z královské krve. Přesto však knězi slíbí, že Konráda o ruku Jitky nepožádá. Také ovšem připomene, jak se choval jeho vlastní, tedy Břetislavův rod v boji o knížecí stolec.

Po ukončené debatě se tedy hrdina ocitá před samotným králem. Je mu předán praporec a možná nebýt drzosti šaška, odjel by Břéťa domů. Jenže takto jej to ani nenapadlo. Naopak se zastaví v klášteře, kde Jitka je a prostě jednoduše ji unese.

Ta se domnívá, že Břetislav je jen sluhou jejího milence Haidnraicha.

Nyní jsou tedy v lesích i s poustevníkem a Břetislav Jitce, po jejím počátečním odmítání, alespoň vypráví o své zemi. A pronásledovatelé jsou jim v patách.

Jitka pak přemlouvá mnicha, aby ji odvedl do Erlangenu, nebo do Svinibrodu. Mnich odmítá.

Vrací se jeden z muž Břetislavovy družiny. On jediný přežil, ostatním usekali ruce a nohy a nechali je vykrvácet, tvrdí on sám z posledních sil. ---------------61/

Ihned je mu poskytnuta pomoc a on se domnívá, že má pronásledovatele za sebou. Neví, že se vrátili, protože se báli moru. Druhá skupina dopadne stejně, ale také díky Jitce, která zasáhla v Břetislavův prospěch. A také mu hned poté dává své slovo. Takže jsou hned v lese u meče místo kříže oddáni poustevníkem. A později pak v Praze Šebířem, arcibiskupem pražským.

Hra Oldřicha Daňka vypráví milostný příběh z našeho dávnověku o krásné chovance kláštera Jitce a statečném Břetislavovi, synovi českého knížete Oldřicha a prosté pradleny Boženy. Vtipný apokryf moderním způsobem využívá polohistorickou, pololegendární látku. V inscenaci Jiřího Blěky z roku 1974 hlavní role ztvárnili Eliška Balzerová a Břetislav Slováček.