Bratři Skladanovští

Jde o film plný milostných podvodů i momentů pravdy. Bratři Skladanovštf by mohli být dost dobře nejoriginálnějším a nejangažovanějších příspěvků ke stoletému výročí kinematografie. Navzdory četným oslavám bratří Lumiérů, vítězů klání o prvenství ve filmu, podává tento film decentně humorné svědectví o jiných průkopnících, kteří v tomto klání prohráli - o bratrech Maxi a Eugenovi Skladanovských. Wim Wenders a jeho studenti zvolili při natáčení dva rozdílné postupy. Nejdříve použili autentickou zpověď dceru Maxe Skladanovského a ukázali staré fotky spolu s autentickými filmovými fragmenty, části ze života obou bratří jsou oproti tomu zdramatizované tedy hrané.

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola

1.října 1895, šest týdnů před představením bratrů Lumiérových v Paříži, předvádějí bratři Skladanovští v berlínském varieté „Wintergarten" před šokovaným publikem program skládající se z osmi promítaných filmových smyček. Jejich promítací přístroj nebyl zajisté tak výstavní jako přístroj bratří Lumiérů, ale fungoval.
Skladanovští byli herci a kabaretiéři, ne inženýři. Jejich představení bylo založeno na poetickém, kabaretním a jaksi „neněmeckém" umění.
„Náš film vypráví o začátcích kinematografie v Berlíně až po triumf a omámení Skladanovských. Ten se začal před sto lety a končí dnes u dcery Maxe Skladanowského Lucie, jež si na svého otce a na počátky filmu v Berlíně velmi dobře pamatuje. Z velké části byl film natočen dobovou ruční kamerou na kliku z érv němého filmu."říká režisér filmu – Wim Wenders.

Autor/Zdroj: /Kino AERO