Božské děti

IMDB 8,5/10
FDB   88,2/100
ČSFD   86/100
Proto íránské   Božské děti byla jasná   volba,proč si snímek   nenechat ujít.Je až k   nevíře,jak obyčejný   příběh o ztracených   botách může být tak   zajímavý.Mohu udělat   pseudointelektuální   komentář,že některé   dialogy děti spíše   přehrávaly,nebo že se v   záběru mihnul stín,ikdyž   okolo neměl být živáček a   pak napsal oslavnou recenzi na   komerční blbost.Od toho jsou   zde jiní.Mně se stačilo   ponořit do upřímného a   naivního dětského světa a   být tam co nejdéle.

O kulturních rozdílech mezi   našincem a Íráncem mám   jistou povědomost, takže   tuto část filmu nemohu   nadšeně oslavovat. Patrně   proto mne příběh   ztracených bot příliš   nenadchl, ale rozhodně měl   své světlé chvilky.   Zejména hodiny tělocviku   íránské mládeže byly   velmi inspirující, stejně   tak úcta k předkům, kukuče   dětských herců měly něco   do sebe a běžecký závod   jsem si taky celkem užil.   Kdovíjaká zábava to však   skutečně nebyla.

Já už jen dodám, že   Milionář z chatrče je vedle   toho opravdového a velmi   pěkného dílka, jen hloupá   komerční slátanina.
Je strašně moc znát   když někdo točí film jako   příšernou komerci   zaměřenou na zblbnutí   médii ovládaných davů,   nebo s opravdovou chutí   natočit film poctivě a je   plný skutečného citu.
Rozhodně by to měla   vidět dnešní zhýčkaná a   rozmazlená mládež. Takové   poznání jaký je život   jinde by jim neuškodilo na   vlastní kůži a možná né   jen jim.

Kdyby někde v Hollywoodu   napadl podobný námět   jednoho z tamních   scénáristů, určitě by   vznikla lehce pod průměrná   komedie s gumovým happy   endem. To Íránští filmaři   to vzali z jiného konce a   vzniklo tu překrásně   natočené dílo, které na   první pohled může působit   jako sociální drama, jenže   opak je pravdou. Film je o   pravé sourozenecké lásce a   obětování se. Vše   natočeno citlivou a jemnou   kamerou z naprosto   přesvědčujícími   dětskými herci.

Právě při zhlédnutí   takovýchto filmů si člověk   uvědomí ten obrovský   kulturní rozdíl. Sledujeme 2   sourozence – Aliho a jeho   sestřičku Zahru, kteří   vyrůstají v chudších   poměrech a velmi prostých   podmínkách. Zajímavé je,   že děj se točí prakticky   jen kolem Zahřiných bot,   které se nešťastnou   náhodou ztratí. Je lehké si   uvědomit, co by to znamenalo   u nás, kde má každý   člověk nejméně deset   párů. Ale pro obě   íránské děti to znamená   obrovskou pohromu a rozhodnou   se ztrátu před rodiči   tajit.
Líbí se mi,   že film příliš   nezdůrazňuje sociální   problém a chudobu, ve které   děti žijí, ale poukazuje na   úplně něco jiného. Na   obětavost, sourozeneckou   lásku, na skutečné lidské   hodnoty. Moc hezký film.