Dvoudílný bulharský historický film
Boris I. (Křest a Slovo o písmenech) režiséra Borislava Šaralieva volně navazuje na
Den vládců, osvětlující panování chána Kruma a jeho syna Omurtaga. Líčí osudy Omurtagova pravnuka – knížete Borise. Ten přijetím křesťanství (865) zajistil své zemi, prostírající se mezi Černým a Jaderským mořem, Karpatami a Rodopami, rovnoprávnost s Byzancí a s východofranskou říší. Zasloužil se i o splynutí bulharských a slovanských kmenů. Jako pouto národní soudržnosti jim nabídl novou víru a s ní i novou ideologii a společný jazyk: staroslověnštinu, již rozšířili a zušlechtili žáci Cyrila a Metoděje – Kliment a Naum.
Autoři se zaměřili především na vymodelování rozporuplné osobnosti Borise, vojáka s křížem a mnicha s mečem. Boris totiž v roce 889 přenechal trůn synovi Vladimírovi a vstoupil do kláštera, aby se kál za krvavé zločiny, jichž se dopustil na urozených rodech, odmítajících křesťanství. Krutě však potrestal i Vladimíra, když se syn pokusil o restauraci pohanství.
Film má při vší epičnosti „palácovou“ koncepci. Je v něm málo komparsních scén, ale podrobně jsou v něm prokresleny charaktery a vztahy nejexponovanějších postav, i motivace jejich konfliktů.
Boris I. má velkolepou výpravu, jež mu dodává působivou atmosféru, a prvotřídní herecké obsazení.
Na XVIII. festivalu bulharských hraných filmů ve Varně 1984 byl oceněn Velkou cenou Zlatou růží.
Filmový přehled 3/1987
