Boris Godunov

Po smrti cara Fjodora, následníka cara Ivana Hrozného, se rozhodne nastoupit Fjodorův poručník Boris Godunov na prázdný trůn. Jeho svědomí tíží jeho dávný zločin, když nechal usmrtit Ivanova nejstaršího syna a dědice, careviče Dimitrije. Vše udělal proto, aby si zařídil cestu k vládě. Grigorij Otrepev vydávající se Dimitrije jako první povstane proti Borisovi, když tvrdí, že ve skutečnosti místo Dimitrije bylo souhrou náhod zabito jiné dítě.

Masy lidí na tuto smyšlenku přistoupí a vystupují proti Borisovi, který si zvyšováním scé centralistické moci udělal nepřátele i z bohatých občanů, zejména z bojarů. Sám jako skrytý katolík získává Boris příslib pomoci od katolického Polska a tam také utekl při bouřích lidu. Boris však uprostřed bojů nečekaně umírá a i poslední jeho věrní se přiklánějí na stranu samozvaného Dimitrije.

Na hlavním náměstí Moskvy jej vítají shromážděné davy. Vzápětí se tito lidé stávají svědky kruté vraždy Borisovy ženy a syna a lid dává najevo, že s tímto krokem nesouhlasí. Všichni shromáždění mlčky stojí a demonstrují svou sílu nesouhlasu.

Erkul

Podle Puškinova dramatu natočil Sergej Bondarčuk výpravnou, avšak statickou podívanou o bouřlivých událostech v dávných ruských dějinách, kdy se po smrti Ivana Hrozného zmocnil další bezohledný vládce. Zatímco Puškin zdůraznil v Borisově osudu tragédii jedince, pykajícího za své zločiny, Bondarčuk naopak v souladu s dobovou ideologií upřednostnil sílu zrazených lidových mas. Čeští tvůrci se na výsledku nijak aktivně nepodíleli, i když film byl natáčen na Barrandově - nanejvýš zajišťovali davové výjevy.

Zdroj: Československá filmová společnost

Akademický chladný přepis klasického dramatu. Účast české strany sestávala z ateliérových služeb, z realizace exteriérových staveb a masových scén. Na barrandovské pláni stály tehdy fragmenty starobylé Moskvy.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu