Borg/McEnroe

Šok..
Borga jsi pamatuju jako   ledového bez emocí   hrajícího cyborga. O to jsem   byl překvapený jaký byl   doopravdy. Byl to snad ještě   větší nervák a rebel než   McEnroe, ale na kurtu byl   úplně jiný. McEnroe byl   herec a magor, ale oba byli   špičkoví tenisti kteří se   nesmazatelně zapsali do   dějin tenisu. Herec co hrál   Borga byl neskutečně   dokonalý.Tak sportu zdar!

Druhý tenisový film v jedno   roce. A opět povedený.   Narozdíl od příběhu   Kingová/Riggs nabídne   příběh Borg/McEnroe   zajímavý vhled do osobností   obou tenistů, které známe   jen z kurtu. Scénář i   provedení a výkony herců   velmi dobré a napínavé i   když víte kdo kdy vyhrál.   Pro mnohé tenisové fanoušky   to je nedávná současnost,   ale pro většinu diváků už   fakt historie.

║Rozpočet SEK65miliónov   (cca$10miliónov)║Tržby USA   $231,346║Tržby Celosvetovo   $3,420,000▐ Borg teda   pôsobil ako studený kameň,   bez emócii, slušné   tenisové retro, záverečný   súboj mal aj grády ale ako   celok len priemer. /60%/

A teď mi řekněte, byl to   film nebo dokument? Pokud to   byl film, pak mi to přišlo   něco ve stylu   "Rivalové", u   kterých jsem měl, stejně   jako teď, pocit, jako by měl   scénárista či režisér jen   chudou paletu barev a cítil   jsem se trochu ochuzen. Pokud   by to byl dokument, stačilo   by mi přidat pár   historických záběrů a snad   bych i hodnotil výše.   Smutné, ale reálný   tenisový zápas mě často   dokáže vtáhnout víc, než   Borg/McEnroe.

Sportovní filmy patří mezi   mé nejoblíbenější. Tento   mi ale nějak nechytl. Ani   jeden z hrdinů nepatří mezi   mé vyvolené, tenis jsem   hrál pětačtyřicet let,   jako žák a dorost závodně,   v té době byl pro mě svatý   Ivan Lendl. Ale opravdoví   tenisté byli pro mě Laver,   Roche, Ken Rosewall, Newcombe,   Roy Emerson. Hráči z konce   šedesátých let, elegance   sama. Studený Borg a   křikloun McEnroe, stejné   jako dnes. Z českých   hráčů vynikali v té době   Jiří Hřebec, se kterým   jsem si i zahrál na Labském   poháru v ÚL a Milan   Holeček. Vlastní příběh   se jen v náznacích zabývá   psychologií obou hráčů a   velice povrchně jsou   naznačeny vztahy k lidem v   okolí. Ať už k rodičům,   nebo v případě Borga k   Marianě Simionescu. Poslední   půl hodina je věnována   památnému finále Wimbledonu   1980, což je nejlepší   část filmu. Zde i hercům   věřím jejich soustředění   na hru, dokonce i pár   záběrů vypadá jak   převzatých z dokumentů, ač   tomu tak není. Nutno dodat,   že v příštím roce Borg   ukončil (poprvé) svou   kariéru.