Boj o Moskvu

Další velkolepá válečná   epopej režiséra Jurije   Ozerova, která přispěla k   ˇžádoucímu" pohledu   na dění ve druhé světové   válce, který je zcela   podřízen komunistickému   režimu. Z vojevůdců je   vyzdvižen maršál Žukov a   pozitivně je hodnocen i   samotný Stalin. Pomocným   režisérem Ozerova byl Otakar   Fuka, který se později   postaral o český dabing.   Film a jeho bitevní scény se   z větší části natáčel v   severočeském Mostě, který   byl v té době určen k   demolici.

Tento vícedílný film je   bezesporu velkým dílem. Na   druhou stranu je na škodu,   že svoji až přehnanou   glorifikací až shazuje   zásluhy těch, kteří padli   v boji za osvobození Evropy   od fašistického zla.

Těžko hodnotit dnes,dřív   jako malej bych dal 10   hvězdiček,dnes 7 a hodně z   nostalgie.Nedávno jsem se   díval znovu a je to prostě   film poplatný době a to se   vším všudy.I tak alespoň   je to pojato výpravně a   bitevní scény jsou   ucházející.

Tato sovětská epopej   dokazuje, že režisér a   scénárista Jurij Ozerov byl   mistr svého oboru. Aby ne,   když čerpal i ze svých   vlastních zážitků.   Bohužel komunistická   ideologie mu to všechno   zprasila, a podle toho to   nakonec taky vypadá.   Překrucování historie   bývalo na denním pořádku.   Vždyť nebýt Rudé armády a   hlavně soudruha Stalina, kde   by jsme teď byli. Stalin tu   už však tak není   vyzdvihován jako velebůh.   Dokonce mu i podřízení   opovrhují. Zákulisí v   generálních štábech a   velitelstvích ukazuje jakých   taktických chyb se   dopouštělo a jistou   nepřehlédnutelnou najivitu.   Masové válečné scény jsou   nesmírně realistické.   Prach, hustý kouř, bláto,   výbuchy takové, jaké mají   být. Žádné prskavky, jaké   známe z amerických filmů.   Zkrátka, velkolepá výprava,   kterou už dnes, v   současných válečných   filmech bohužel neuvidíme.   Dal bych plný počet bodů,   ale již zmíněné sprasení   snímku komunistickou   ideologií mě nutí dva body   ubrat. Ano, jenom dva,   protože jinak toto dílo po   technické stránce považuji   za velmi kvalitní.

Typický ruský válečný   film. Velkolepá výprava,   ohromné bitvy, rusové jsou   hrdinové největší a němci   jsou absolutní zlo, kterého   nás dokáže zbavit jen   hrdiný ruský lid.

Jiá od roku 1940 připravoval   Hitler útok proti Rusku.   Řadou kamuflážních akci se   podařilo překvapir Rudou   amádu a 22. června zahájilo   150 divizí drtivý útok a   Němci rychle postupovali   směrem na Moskvu. I přes   jisté zpomalení postupu se   Němci stále více blížili   k Moskvě a Hitler byl   odhodlán dobýt Moskvu na   výročí VŘSR. Byla   provedena rozsýhlá evakuace   ruského průmyslu na východ,   chystala se rozhodující   bitva. Do čela vojsk, která   měla nacistům čelit, byl   jmenován maršál Žukov.   Němci se dostali na dohled   Moskvy, ale to bylo vše,   čeho dosáhli. Začíná tak   porážka a ústup nacistů,   který se zastavil až v   Berlině. Na jedné straně   vidíme hrdinství Rudé   armády i obyčejných   ruských lidí, ale i chyby   ruského velení, které   stály mnoho lidských   životů. Nerozumím tomu, že   veřejnoprávní ČT nedává   alespoň v květnu nějaké   ruské (nebo sovětské) filmy   a musíme se dívat na   slovenskou televizi, která to   dělá.

Na ničem jsme nešetřili
V jisté fázi ruských dějin   nebylo v sovětském lidu   větší hrdosti, než pýcha   nad vítězstvím, ve velké   vlastenecké válce.
Sovětský filmový   průmysl tuto hrdost živil   tím, že se prakticky nic   jiného, než válečné filmy   netočilo. Dalším   rozhodujícím faktem bylo,   že filmaři dostávali   prakticky neomezené   rozpočty. Vidíme tak   desítky letadel, stovky   tanků, tisíce komparzistů a   spoustu výbuchů a   zdemolovaných budov.
O děj se pak stará již   stokrát omletá historie,   kterou si šikovní   sovětští tvůrci vždy   dokázali trochu ohnout, podle   toho, jak bylo potřeba.
Faktem ale zůstává, že   drtivá většina sovětských   válečných filmů měla svou   kvalitu a je dodnes   koukatelná. Boj o Moskvu je   jedním z nich. Pro našince   okořeněná účastí   známých českých herců.

Kdyby nebylo takové   množství techniky a   spadlých baráčků   (opravdových, ne udělaných   na PC) odstřelených rádoby   tankem, či letadlovou bombou,   tak je film nuda. Pořád jen   povídání a ten Stalin! Neni   už sice vykreslen jako ten   tatíček co si ví vždy   rady, ale ten kdo tuší kdo   Stalin byl, ten to těžko   vydejchá.
1 díl s   názvem Agrese se mi líbil o   něco víc. Tajfun je větší   patos s menším množstvím   akčních bojových scén. Za   zmínku stojí scéna s   Alexandrovci, kteří chtějí   jít zpívat do prvních   linií :-))).

Když jsem nedávno tento film   znovu viděl, myslel jsem si,   že je v programu chyba v   letopočtu, že místo 1985   má být správně 1975,   protože v těch letech se s   oblibou točily hrdinské   velkofilmy o velké   vlastenecké válce. Ale v   titulcích opravdu stojí rok   1985, tedy rok, kdy už byl u   moci Gorbačov a pomalu   začala perestrojka a   glasnosť. Vysvětlení je   jednoduché - práce na filmu   začaly o rok dříve, kdy   byli naopak sovětští   umělci nejvyššími místy   přímo vyzývání, aby se   věnovali tématu války a   oslavě hrdinství SSSR. U   moci byl totiž konzervativec   Černěnko. K samotnému   filmu: Velkolepě pojaté   dílo s ohromným množstvím   komparzu - třeba množství   lidí nasnímaných letecky   při kopání zákopů před   Moskvou je ohromující, dnes   by se to nejspíš řešilo   počítačovými triky. Němci   jsou vylíčení tradičně   jako zlověstné bestie, i   když trocha reality je tu   patrná např. v náznacích   rozepří mezi veliteli -   podniknout ještě další   útok nebo se zakopat? I na   sovětské straně se aspoň   náznakově objevuje, že ne   vše bylo ideální a vzorně   organizované, brutální   propaganda typu padesátých   let se tu naštěstí nekoná.   Nezdá se mi tvrzení, že se   některé scény točily ve   starém Mostě, v té době   už bylo staré město Most   prakticky zlikvidované   (bouralo se v sedmdesátých   letech). Film stojí za   shlédnutí, ale bez velkých   očekávání něčeho   hlubšího než masových   scén a schématických   ukázek sovětského   hrdinství.

Dal jsem 9 hvězd, protože   ačkoliv je to trošku naivní   co se bojů týče, natočeno   je to naprosto geniálně.   Žádné trikově laciné   podání, ale davové   ztvárnění před kterým   musí i režisér Vávra   smeknout.

Jeden z nejlepší   válečných filmů, bez PC,   klonování, a další   stávajících vychytávek   fantastické ztvárnění,   faktografické skutečnosti.   Oproti americkým filmům,   není potřeba miliony litrů   krve, vyhřezlé mozky,   různá bojová umění a   další. Dílo přináší   zcela jiné hodnoty.   Samozřejmě nemohlo se   dostatečně promítnout,   vztahy v hlavním velení,   generálním štábu, kde to   nebyla žádná procházka.   Hudebně výborně podbarveno   (skladatelka i symfonický   děl, není u nás vůbec   známá).