Bohové musí být šílení II

Křovácký táta Xixo vypráví občas své rodině příběhy o bílých lidech, se kterými se už měl tu čest setkat. Právě nastala doba, kdy zraje ovoce, a tak se Xixo se svými dětmi pro nějaké vydá. Cestou vystopuje zraněného slona, kterého pak skutečně najdou, ale už mrtvého. Xixo nechápe, proč mu někdo vzal jen kly a na místě nechal všechno chutné maso. Se staršími dětmi se vydá oznámit nález ostatním a dvě mladší – dívenka Xisa a chlapec Xiri – se vracejí domů. Narazí ale na velmi zvláštní stopu a když po ní jdou, najdou velký kamion, jehož řidič spí. Zvědavě vylezou nahoru – jsou na něm kly pokoutně zabitých slonů a trofeje dalších zvířat a také cisterna s vodou. Náhle se ale kamion rozjede a děti zůstávají na korbě. Za žádnou cenu se jim nedaří seskočit na zem…

V téže době přijíždí do Botswany Američanka Ann Taylorová, právnička, která tu má přednést referát na konferenci. Do přednášky zbývá ještě několik hodin času, proto přijme pozvání Jacka, místního donchuána, ke krátkému výletu malým letadlem. Na poslední chvíli se ale objeví doktor Steven Marshall, zoolog, který letadlo nutně potřebuje. Rychle startuje i s Ann na palubě. Letadlo se ale dostane do bouře a nakonec uvízne na stromě. Rozčílená Ann nemá ani tušení, jestli se dostane včas na přednášku. Brzy jí však začne být jasné, že se to asi nezdaří…

Děti na kamionu se mezitím ráchají ve vodě a všechno se jim zdá jako ohromná zábava. Ale jen do té chvíle, než Xisa, která za jízdy trhá z větví stromů ovoce, zůstane na jedné větvi viset. Když seskočí na zem a chce běžet za kamionem, je už pozdě, kamion je daleko. Malý Xiri je unášen dál do buše a je docela sám. Xisa ho začne hledat a obě děti už hledá i Xixo. Ten neúnavně běží buší a čte stopy, jako kdyby četl v knize…

Zdroj: FTV Prima

Africký křovák přijíždí do města, aby našel své dvě děti, odvlečené pytláky.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora

Celosvětový úspěch dobrodružné komedie Bohové musí být šílení přivedl jejího tvůrce; jihoafrického režiséra Jamieho Uyse, na myšlenku natočit volné pokračování. Scenárista a režisér v jedné osobě použil ve snímku Bohové musí být šílení II opět metodu vzájemného propojení několika dějových linek (tentokrát pěti). Hlavní hrdina z prvního dílu křovácký lovec Xixao (toto jméno znamená Starší Xi) se vydává po stopách náklaďáku pytláků slonoviny, v němž se náhodou, ocitly jeho dvě děti, chlapec a holčička. Na své cestě se setká s newyorskou právničkou Ann a zoologem Stephenem, kteří měli malou leteckou nehodu a se dvěma vojáky - s příslušníkem armády UNITA a s kubánským "dobrovolníkem". Ti všichni se pak střetnou s řidiči náklaďáku. J. Uys použil i stejného druhu humoru; tentokrát dal větší prostor přírodě a zvířatům a vrtošivý landrover zaměnil za nádherné ultralehké letadélko. Autor pracoval na filmu čtyři roky; jen samotné natáčení s minimálním štábem v krutých podmínkách kataharské pouště trvalo osmnáct měsíců. A1e námaha se rozhodně vyplatila. Opět vznikla pohodová komedie, ideální pro rodinnou návštěvu biografu.

Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled


V poušti znovu vládne chaos! Na světový úspěch filmu Bohové musejí být šílení navazuje režisér Jamie Uys stejně vtipným, zábavným i okouzlujícím dobrodružstvím.

Jamie Uys (celým jménem Jakobus Johannes Uys) je bílou vránou v nevýrazné kinematografii černého kontinentu. Svět mu již dávno odpustil, že pochází z Jihoafrické republiky, a i v době bojkotu rasistického režimu tleskal jeho filmům. Uys se narodil roku 1921 v Bohsburgu. Studoval na univerzitě v Pretorii, tři roky byl učitelem ve svém rodném městě, oženil se a přestěhoval na ranč svého tchána na sever Jihoafrické republiky. V roce 1950 hrál se svou ženou v prvním filmu. Byl natočen 16mm kamerou na černobílý materiál a Jamie Uys v něm zastal všechny umělecké funkce (stejně jako ve všech svých dalších filmech). Byl producentem, scenáristou i hlavním představitelem. Snímek se stal malou senzací a Jamie Uys osamělým, ale uznávaným a oblíbeným průkopníkem afrického filmu. Toto místo zaujímá po celých čtyřicet let, během nichž natočil 20 filmů. Všechny jsou založené na stejném vypravěčském principu. Jsou jednoduché, nesnaží se hrát si na velké umění, ale Uys vždy dokáže zachytit náladu publika a servíruje mu vtipnou a příjemnou zábavu. Nikdy neopustil své nejoblíbenější prostředí, poušť Kalahari, v níž žijí hrdinové jeho filmů divoká zvířata a domorodí „lidé z buše". Konfrontace s bílou civilizací mu poskytuje nevyčerpatelné množství námětů pro komické situace. Jeho humor je krásně nekomplikovaný a zdá se, že právě v tom leží jádro úspěchu většiny jeho filmů. „Chci bavit vyprávěním prostým a srozumitelným, i když ne zjednodušeným. Chci, aby se lidé při mých filmech smáli."
Uys si píše scénáře sám, nepovažuje se ale za žádného skvělého spisovatele. „Komično není nijak jednoduché," říká. „Potřeboval jsem skoro rok na napsání scénáře Bohové musejí být šílení II. Dříve jsem dovedl shrnout obsah svých filmů do jedné věty, ale u takovéhle komedie to prostě nejde. Je v ní několik rovin děje. Především je tu bušman Xixo a jeho dvě ztracené děti. Byly omylem uneseny pašeráky slonoviny a Xixo je jim stále na stopě. Pak se setkává s „velkými tlustými lidmi". Mladá advokátka z New Yorku a její průvodce havarovali s letadlem v poušti a hledají cestu k civilizaci. A ještě se tu motají dva vojáci, kteří se vzdálili od svých jednotek a nyní vedou soukromou válku. Zní to komplikovaně a dalo práci vystavět vše tak, aby to bylo divácky přitažlivé. Vyprávím své historky rád srozumitelně, aby publikum zažilo překvapení, ale nepocítilo zmatek."
Natáčení v divočině přináší samozřejmě mnoho problémů, ale Kalahari se režisérovi za investovanou námahu bohatě odměnila. Půvab přírody, která hraje v jeho příbězích jednu z hlavních rolí, tvoří kolorit a neopakovatelný rukopis jeho filmů. Jamie Uys popisuje Kalahari a její obyvatele s nesmírným zaujetím: „Kalahari se za 20 000 let nezměnila, i když to v poslední době lidé dohánějí. Když jsem přišel poprvé do Botswany a Namibie, abych hledal svou hvězdu mezi bušmany, narazil jsem na mnoho takových, kteří ještě neviděli bílého člověka. N!Xau žil v osadě, kam už cizinci zavítali. Než mě potkal, poznal už tři nebo čtyři bělochy. Viděl už také vozidla, ale nikdy město nebo dům. V Kalahari se žádná obydlí nestaví. Když s námi poprvé opouštěl poušť, posadili jsme ho do letadla a vzali ho do velkého města. Neměl s tím celkem problémy a rychle si na všechno zvykal, žil v domě a jedl nožem a vidličkou. Dává ale přednost svému způsobu života. V Japonsku, kam jsme ho vzali, aby pomohl křtu filmu Bohové musejí být šílení, dostal dárky v hodnotě mnoha tisíc dolarů. Přijal tranzistor, kimono a hračky pro své děti, ale byly to pro něj všechno naprosto bezcenné věci, které v Kalahari nic neznamenají. Daroval své ženě kimono. Ona si ho oblékla, zakopla o něj, a tak ho sundala a zahodila. Třetí den neměl ani ostatní dárky. Nechal je někde ležet, asi je roznesly hyeny.
Nemohu říci, že bych za všechny ty roky zpozoroval na N!Xauovi nějaké změny. Žije stále jako v době před naším setkáním. Automobily, domy, ulice a města, která poprvé spatřil s námi, na něj nemají žádný vliv. Jeho jednoduchý život je mu bližší. Víc než šest týdnů statečně snášel odloučení od svého prostředí, ale potom jsme už na něm viděli, jak touží po domově. Kulturní šok neprodělal. Zvykl si rychle na náš život, ale jeho je mu milejší. Je mnohem víc spojen s přírodou než my. N!Xau dnes posílá své děti do školy. Jestliže se jeho život změnil, není to kvůli filmování, ale protože v jeho okolí byla založena škola a misijní stanice. Dlouho jsme promýšleli způsob, jak mu zaplatit za filmování. Poprvé jsem mu totiž dal dost velkou sumu a pak jsem zjistil, že ji pravděpodobně sežraly hyeny. Proto bylo naprosto nesmyslné vyplácet mu peníze. Od té doby se ale mnohému naučil. Zprvu nezacházel se svými penězi moudře, ale ted' existuje v blízkosti jeho lovišť obchod, kam si může zaběhnout. (Běh na 5O mil pro něj totiž nic neznamená, za dva dny je zpět.) S penězi zachází pořádkumilovně, například dbá o to, aby jeho děti byly pořádně oblečené, když jdou do školy. Založil jsem mu také konto, protože větší sumy nemá smysl mu vyplácet. Ještě si s nimi neví rady. Učí se ale rychle a on a jeho děti budou jednoho dne peníze potřebovat. Jak už jsem řekl, věci se mění i v poušti Kalahari."
Zásluhou Uysových filmů zůstane obraz tohoto zvolna mizejícího světa zachován alespoň na plátně.
br Cinema 1991/5/16

Autor/Zdroj: br/Cinema