Bloudění

Snímek Antonína Máši reflektuje poválečnou deziluzi mladé generace, jejíž otcové se účastnili druhé světové války nebo ještě hůře vůbec nic nedělali a morálně nemohou být pro své potomky autoritou. V sousedním Německu se deziluze nové generace vyhrotila až v teroristickou organizaci, v domácím prostředí film reflektuje spíše duševní tápání mladého Michala (Jaromír Hanzlík), který neví, jak vycházet se svým otcem a po jedné hádce utíká, aby se pokusil uspořádat vlastní náhled na život. Máša zvolil pomalé tempo v souznění s černobílým materiálem, na němž přesně vyzní figurální kompozice kameramanů Jana Čuříka a Ivana Šlapety.
Kino Aero

Na půdorysu rodinných vztahů film exponuje pocit životní marnosti a bezvýchodnosti, pramenící z rodičovské zpronevěry někdejším okupačním a předúnorovým ideálům. Dotýká se morální spoluviny inteligence na atmosféře politických procesů 50. let, kterou chápe jako výraz generačního pokrytectví a zrady.

Michal Hrabák (Jaromír Hanzlík) zmizí z domova se vzkazem: „Nehledejte mě, chci se o sebe postarat sám." Není v něm obsaženo jen odmítnutí vtíravé rodičovské snahy o porozumění. Je v něm také touha po nezávislosti na jejich světě, za který se stydí, aniž by se ho ale snažil pochopit. Otázka, kterou film klade, tedy zní, je-li vzájemné pochopení vůbec možné, pokud zcela chybí komunikace. Michal si na útěku stopne poloslepého Misku (Jan Kačer), okázale hazardujícího se životem. Zastaví se u strýce malíře (Miroslav Macháček), který od chvíle, kdy mu Michalův otec řekl, že je „blbej jak bedna kytu", přerušil s rodinou styk. Setká se s trojicí trampských provokatérů (Ladislav Mrkvička, Jiří Hrzán, Taťána Fischerová). Každý z nich mu
otevře průhled do svého světa, i v kontaktu s nimi zůstává však Michal pasivní a nakonec se rezignovaně vrací domů. Tam se zatím v paralelních sekvencích stupňuje neporozumění také mezi oběma manžely Hrabákovými (Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková). Michalova bezradnost, otcovo závěrečné ponížení a matčino osamělé zoufalství svedou nakonec rodinu zase dohromady. „Slábnoucí prameny" postihly však už nejen je, ale vlastně všechny postavy příběhu. Poselství filmu Jana Čuříka (1924-1996) a Antonína Máši (1935-2001) je hluboce skeptické, trpí však poněkud literární tezovitostí a až přílišnou obrazovou apartností.
(luk)
katalog 1. Festivalu nad řekou

Michalův otec a jeho přátelé jsou poznamenáni zážitky z války a poválečnými společenskými deformacemi, na nichž se podíleli buď přímo anebo k nim zbaběle a mlčky přihlíželi. Pocity viny se snaží přehlušit a omluvit před mladou generací vzpomínkami na hrdinské válečné skutky. Michal však s jejich problémy nechce mít nic společného. Podvědomě vnímá nepříjemnou rodinnou atmosféru i určité otcovo pokrytectví. Po jedné hádce s otcem proto uteče z domova, rozhodnut najít si vlastní cestu. Na první zastavení u otcova bratra - malíře, který se už dávno uchýlil se svou tvorbou do venkovské samoty, ho symbolicky odveze v přepychovém autě poloslepý řidič. Potom se setká s partou excentrických mladých lidí. Ti putují k moři, ačkoliv dobře vědí, že se tam nedostanou. Michal nakonec pochopí, že útěkem svobodu nezíská a vrátí se domů. V neděli otec odveze rodinu na obvyklý výlet, jako by bylo opět všechno v pořádku.
NfA Český hraný film,

Rozčarovaná 60. Léta: Otec se zásluhami z nedávno minulých dob není pro svého dospívajícího syna přesvědčivou autoritou. Hledání vlastního životního názoru končí rezignací. Společný režijní debut úspěšného scénáristy A. Máši a zkušeného kameramana J, Čuříka. J. Hanzlík měl už za sebou dvě filmové role. Současně hrál v Kočáru do Vídně a připravoval se k maturitě. Před kamerou se poprvé setkal s Janou Brejchovou.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Dějství druhé - období těžkých zkoušek i velké slávy - od husitů po baroko.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora