Bílý Bim, černé ucho

Tak takový drasťák mohou   natočit jenom Rusové.   Národ, který ve jménu své   zvrácené komunistické   ideologie dokázal vyvraždit   milióny lidí, vystavět   gulaky, v nich umučit další   statisíce nevinných lidí,   vyhladit celé vesnice. Těm   není líto ani té němé   tváře.

Film není o chudákovi   psíkovi,ale o lidech, kteří   jsou ke zvířatům   dobytek,omlouvám se   dobytku,že si je beru do   huby. Ono dokavad zvíře bude   vedeno jako věc,se   ale,ikdyž
to   nevidíme,bude stávat   dále.Člověk se ke   zvířatům chová špatně   doma,na ulici a nebo i pro   kožíšek..

Krásný film s hodně   smutným koncem.
Krucinál,že já si to   dývko vůbec kupovala... Při   pohledu do Bimových smutných   očí jsem si poplakala   stejně jako tenkrát před   lety, když jsem film viděla   poprvé. A to se mi opravdu   nestává často!
Bohužel, takových   smutných osudů (psích i   lidských) je stále víc než   dost - a to i u nás. A nemá   smysl před tím zavírat   oči. Filmovému Bimovi pomoct   nemůžeme, ale někomu   jinému možná ano. Někdy   stačí jen se trochu   porozhlédnout...a nebýt   lhostejní k tomu, co vidíme.

Snímků o nejlepším   příteli člověka, tedy o   psu, je natočeno již   ohromné množství, ale   žádný nedosahuje tak silné   lásky a náklonnosti jeden k   druhému, jako tento dnes již   klasický ruský snímek,   rozdělený do dvou dílů v   celovečerní stopáži. O to   víc šokuje závěr celého   příběhu, který není   přetvářkou, ale skutečnou   ryzí realitou dějící se i   dnes. A je to hodně   bolestivý konec. Celý   příběh se dotýká obou   stran barikády lidských   charakterů. Někdo má   pochopení a vůli pomoci,   někdo je plný nenávisti se   snahou neustále škodit.   Moralizační aspekt je dán   hodně výrazně, takže v   každé generaci se může   mnoho lidí i poznat.   Natočeno je to podle   stejnojmenného příběhu od   Gavriila Troyepolskyho a celý   dějový koncept vypovídá o   fenomenální oddanosti psa ke   svému majiteli dotýkající   se odvahy a loajality.   Zajímavostí je, že před   natáčením herec Vjačeslav   Tichonov se psem použitého   ve filmu skutečně často   chodil, takže si na něj   opravdu zvykl, tudíž jeho   přístup a věrnost ve filmu   je autentický. O to více ke   psovi přilne i divák. Děj   příběhu obsahuje nemalý   počet emočních scén, což   obzvlášť na milovníky psů   zapůsobí. Snímek měl v   kinech ohromný úspěch a   dokonce byl nominován Oscara.   V Karlových Varech na MFF byl   režisér Stanislav Rostockij   oceněný velkou cenou poroty,   tedy Křišťálovým   globusem. K tomu již není co   více dodat.

Nádherný film
Biely Bim je krásny film.   Jediná jeho chyba je, že som   ho mohla vidieť len raz, a to   vinou jeho tvorcov. Je to   príbeh psíka a jeho pána.   Ich cesty sa kvôli   hospitalizácii pána rozídu   a žiaľ Bim sa nového   stretnutia so svojim pánom   nedožije, hoci robí preto   všetko, čo je v jeho   silách. Hoci film niekoľko   krát opakovali, nebola som   schopná si ho znovu pozrieť,   pretože ten koniec bol pre   mňa príliš smutný.

Vůbec nejsmutnější film   mého dětství.Doslova jsem   plakal.Ale následky to na mě   nenechalo,jako některým   jedincům.Nežiju ve   skleníku,ale v reálném   světě.Co si budeme   nalhávat,zlí lidé jsou   všude,v každém státu a   nemusí přitom stavět   gulaky,mučit a   vyvražďovat,že.Výborná   filmařina,bez   pseudoantipatií.

Hodně smutný příběh   cestě psa domů za svým   pánem. Skvělý výkon   předdstavitele hlavní role,   velmi depresivní konec.

detsky horor
Ked pocujem nazov tohto filmu,   tak ma doteraz mrazi. Tento   film nam-detom pustili este za   totality ako na Mikulasa za   ROH. Vsetky deti v kine   plakali a namiesto odmeny to   bol psychoteror na citlivu   detsku dusu :-) Doteraz mam   "knedlu v krku", ked   si na tu tyraniu, ktoru   sposobovali zli ludia   chudakovi opustenemu Bimovi,   spomeniem. Ani teraz by som si   ten film znovu nepozrela, aj   ked mohol byt dobry film,   pamatam si na neho len ako   "film za trest".