Bílá tma

Zatímco za protektorátu se František Čáp soustředil výhradně na adaptace klasických literárních děl a kostýmní melodramata, dva ze čtyř filmů, které dokončil v poválečném Československu, se věnovaly tematice odboje. Partyzánský snímek Bílá tma vznikl na oslavu čtvrtého výročí Slovenského národního povstání jako první režisérův projekt pod hlavičkou Československého státního filmu ve skupině Otakara Vávry a Karla Feixe. Kulturní politika země v té době podléhala čím dál silnějším nárokům nového komunistického režimu. Bílá tma odpovídá novému kurzu především díky pozitivnímu zobrazení osvoboditelské Rudé armády, kterou reprezentuje postava sovětského vojáka, statečného a optimistického Dugina.

V meteorologii termín bílá tma označuje počasí, během něhož dochází k silnému sněžení doprovázenému větrem. Během takových dní se ve slovenských Tatrách odehrává příběh skupiny partyzánů zatlačených do hor. Několik zraněných a ošetřujících se skryje v zemljance. Docházejí jim však zásoby a německé obklíčení se blíží. Spíše než válečnou akci proto titul nabízí komorní psychologickou studii jednotlivých charakterů.

Snímek Bílá tma získal putovní Národní cenu na filmovém festivalu v Mariánských Lázních (předchůdce karlovarského MFF). V létě 1948 byl s diváckým úspěchem uveden také v rámci I. Filmového festivalu pracujících ve Zlíně, akce s podobným programem. Tamní zasedající dělnická porota však Bílou tmu odsoudila pro nedostatek optimismu a zbytečný naturalismus. František Čáp, na festivalu přítomný, se proti kritice ohradil a veřejně pochyboval o kompetenci dělníků posuzovat umělecká díla. Jeho výroky strhly lavinu protestů. Následná štvavá kampaň se obrátila proti osobě režiséra a v říjnu roku 1948 vyústila v zákaz jeho umělecké činnosti. O několik měsíců později Čáp Československo opustil a se svou matkou odešel do exilu v Bavorsku.

Marie Barešová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Film ke 4. výročí SNP: Mladý lékař a skupina zraněných se skrývají v podzemním úkrytu a jsou osvobozeni sovětskými vojáky. Krátce po dokončení filmu odešel režisér F. Č. do zahraničí, točil pak hlavně v Jugoslávii. Autor námětu L. Lahola působil do konce 40. Let v Německu, na Slovensko se vrátil jen nakrátko, aby tam natočil Sladký čas Kalimagdory (1968).

Při filmování spolupracovala vojenská posádka z Popradu a Velkých Hág a občané ze Štrby.