Bez střechy a bez zákona

Artovka mého mládí.   Tenkrát za 10 hvězd, nyní   (a to ze slušnosti) za šest.   K příběhu tulačky, která   se protoulala až k smrti, mě   ještě napadá tohle: jiný   kontinent, jiná doba, ale   úplně stejný zbytečný   život a zbytečná smrt jako   v případě Christophera -   „Alexandra Supertrampa“ -   ve filmu Útěk do   divočiny.
Škoda, že   se tihle dva rozervaní   mládežníci minuli v   prostoru i v čase. Určitě   by si rozuměli. Ona by do   vztahu přinesla pragmatickou   sexualitu, on by dodal prachy   (místo, aby je rozdal na   nějakou neadresnou charitu) a   ona by ho učila, jak je s   živočišnou poživačností   rozfofrovat. Mrznout při   spaní pod širákem by   vyráželi jen na víkendy   (při dobré předpovědi   počasí). Ale hlavně -   založili by spolu rodinu.   Neboť na „svobodě“   dobrovolné samoty a   zbytečné smrti není nic   povznášejícího. A ani   obdivuhodného. Jakkoli mi to   v mládí připadalo cool a   hrozně art.

Jedině bez střechy a bez   zákona je možné být   svobodný. Maximálně se   střechou stanu. Ten se dá   sbalit a odnést na libovolné   místo. Se lpěním na rodné   hroudě se jeden stává   snadným terčem všelijakých   vyděračů, daňovými   úředníky státu počínaje   a sousedy konče.

na tento film sa pamatam   hmlisto.bolo to uz davno,ale   viem ze ked som vysla z kina   ,bola som rada ze mam domov a   rodinu.pamatam sa ,ze ta kocka   sa tulala a zila ako   bezdomovkyna.. film zanechal   vo mne stopu.