Bez střechy a bez zákona

Artovka mého mládí. Tenkrát za 10 hvězd,   nyní (a to ze slušnosti) za šest. K příběhu   tulačky, která se protoulala až k smrti, mě   ještě napadá tohle: jiný kontinent, jiná   doba, ale úplně stejný zbytečný život a   zbytečná smrt jako v případě Christophera -   „Alexandra Supertrampa“ - ve filmu Útěk do   divočiny.
Škoda, že se tihle dva rozervaní   mládežníci minuli v prostoru i v čase.   Určitě by si rozuměli. Ona by do vztahu   přinesla pragmatickou sexualitu, on by dodal   prachy (místo, aby je rozdal na nějakou   neadresnou charitu) a ona by ho učila, jak je s   živočišnou poživačností rozfofrovat. Mrznout   při spaní pod širákem by vyráželi jen na   víkendy (při dobré předpovědi počasí). Ale   hlavně - založili by spolu rodinu. Neboť na   „svobodě“ dobrovolné samoty a zbytečné   smrti není nic povznášejícího. A ani   obdivuhodného. Jakkoli mi to v mládí připadalo   cool a hrozně art.

Jedině bez střechy a bez zákona je možné být   svobodný. Maximálně se střechou stanu. Ten se   dá sbalit a odnést na libovolné místo. Se   lpěním na rodné hroudě se jeden stává   snadným terčem všelijakých vyděračů,   daňovými úředníky státu počínaje a sousedy   konče.

na tento film sa pamatam hmlisto.bolo to uz   davno,ale viem ze ked som vysla z kina ,bola som   rada ze mam domov a rodinu.pamatam sa ,ze ta kocka   sa tulala a zila ako bezdomovkyna.. film zanechal   vo mne stopu.