Barbora řádí

Bláznivá komedie s   osvědčenou dvojicí   Nedošínská a Pištěk,   poplatné své době, dnes   nezarmoutí,rád se stále k   filmu vracím. Ti králové   totiž nestárnou..

Barbora řádí

Mladý muž Julius   Kopřiva hraje na bicí. Což   se nelíbí jeho   spolubydlícímu Pavlovi   Stehlíkovi, kterému zrovna   pan krejčí Mráz přináší   nově ušité šaty před   dokončením ----02/.   Mládenci jsou bez peněz a   dost je to štve. Až jednou v   hospodě poradí jim nějaký   Čáp, aby si našli bohatou   dívku přes inzerát.
Manželský pár má dceru   Helenu, Julču a husí farmu a   potřebuje půjčku. Zrovna   přichází pan Klandr, který   je má posuzovat, zda jsou   schopni splácet. Proto je   třeba hrát divadýlko, což   se zpočátku dost daří. Pak   je ovšem zamítnuta. Pavel   který na inzerát reagoval se   skutečně žení s Helenou.   Jenže se mu začíná život   ženáče ošklivit. Požádá   kamaráda, aby jej nějak   vytáhl do Prahy i s tchánem.   A kamarád ta k rád učiní.  
Oba dobrodruhové   mají potíže již ve vlaku,   kdy je jim svěřeno dítě   -----37/ a matka zůstane na   nádraží. Ale pak následuje   plno radovánek, například   pouť. A ne jen ta. I noční   podnik je poctěn jejich   návštěvou. Hoj veselo je   zde a což teprve když máte   hezkou společnici! To je pak   ten pravý zážitek,   okořeněný i soutěží o   nejhezčí dámskou nožku. Je   to prostě skvělé, než   ovšem pan Čáp zjistí, že   je zde jeho ctěná choť a ta   jej samozřejmě spatří   také ---67/. Tím ovšem   končí veškerá legrace a   spásu třeba hledat v   útěku…

Dalo   se to, ale pro mne až   příliš „průhledné“.   Přesto jsem se bavil a v   nouzi lze podívat i podruhé.

"Pane vrchní, jeden   spálený řízek a   nedovařený brambory! Já se   tady chci cejtit jako   doma." Komediální   snímek třicátých let   naplněný nejrůznějšími   hláškami až po okraj.   Zdánlivě skromný příběh   se především točí kolem   sňatku na inzerát, který   začíná zvolna, ale   pomaličku nabírá na   obrátkách až skončí v   groteskní rovině.   "Jaký má pěkný   rukopis…" "Vždyť   je to psané na stroji!"   "Ať! Ale   krasopisně." Spolu s   hláškami také na divákovu   bránici útočí spousta   nejrůznějších gagů, ve   kterých především exceluje   Antonie Nedošínská a   Theodor Pištěk, které   doplňuje herecké osazenstvo   své doby, jako třeba   Jindřich Plachta, Helena   Bušová, Fanda Mrázek a   mnoho dalších. Snímek sice   má pouhých osmdesát minut,   ale vlivem své žánrové   údernosti plně postačí.   Alespoň se to nikde netáhne   a i přes své značné   stáří nijak nenudí.   Alespoň filmové pamětníky   s úctou na filmová   třicátá léta. Jen tak pro   zajímavost. Ve snímku je   krátce zaznamenána dodnes   známá pražská Matějská   pouť, nechybí ani Karlův   most, po kterém přejede   auto, či známá scenérie   Pražského hradu. Na   režijní stoličce seděl   Miroslav Cikán, čímž je   řečeno vše. Na kvalitě   filmu, jako obvykle, zub času   zanechal své stopy, ale to   lze s úctou přehlédnout.

Moje oblíbená máma   českého filmu Tonička   Nedošínská, jako majitelka   husí farmy, co má dvě dcery   na vdávání. Prostě   legrace. Krásně vtipné   scény v kabaretu, kde   vyjednává obchod manžel.   Příjemná a svižná   komedie.

Pravděpodobně řadová   lidová veselohra, jakých se   ve třicátých letech   natáčelo několik desítek,   přesto mně z toho   nepřeberného zástupu lehce   vystupuje. Předvádí   oblíbené herce a motivy, a   přitom nesklouzává k   podbízivosti a přehnané   lidovosti pod hranicí   dobrého vkusu. Nemohu si   pomoct, ale Antonie   Nedošinská a Theodor   Pištěk jsou tou   nejstálejší,   nejpřirozenější a   nejveselejší manželskou   dvojicí, jaká se v českém   filmu, kdy objevila. Ostatní   herci nevybíhají k   expresivní křečovitosti a   jejich přítomnost   příjemně dokresluje   herecký projev hlavní   dvojice.