Až do konce

Díky Cupákovi i Jandákovi,   kdyby se film trochu povedl,   mohlo jít o slušně   odvedený film. O chybách   již psali mí   předřečníci, ono toho   děje zase moc nebylo,   nějaké vsuvky, pár   černobílých dokumentů,   přes půl filmu v temném   sklepě a 5 minut nějaká   akce na konci a to je tedy   dost slabé...

Mohl by to být zajímavý   film, ale pro mne to byla   zkouška nervů. Nesnáším,   ba jsem přímo alergický na   kecání do děje, nebo   hlasitého   "přemýšlení",   jak tomu bylo v tomto filmu.   No, a protože se ani po 4O   minutách neobjevil náznak   děje, či jakékoli akce, jen   spousta retrospektiv, vzdal   jsem to. Pro mne tedy   podprůměr.   170920114500/9124/9220

Myslím si, že je škoda, že   tento film není úplně   povedený. Přitom má   poměrně výborný námět i   průběh. Sledujeme osudy   několika postav   odehrávající se na sklonku   druhé světové války.   Každá z nich nám   útržkovitě vypráví něco   o sobě a o své minulosti.   Ať už jsou to nacističtí   padouši v podání Jandáka a   Cupáka, či německé a   německo-české dělnice.
Filmu ubližuje   křečovité a prvoplánovité   zpracování. Sledujme tedy   osudy všech hrdinů až do   úplného jejich konce.

Výborně napsaný   psychologický příběh z   posledních hodin války o   nadějích, zoufalství a   snaze se duševně   ospravedlnit. Film za   použití dobových   materiálů vsazených do   vzpomínkových častí   připomínají hrůzy války a   její absurdnost. Příběh   má vlastně dvě dějové   linky, i když   pojednávající to samé. Dva   prchající nacisté a sedm   zajatých dívek. Všichni   vzpomínají na minulost a   všichni projevují snahu se   hrozivé budoucnosti   vzepřít. Vzniká tak otázka   komu se to nakonec povede a   komu ne. Sovětské vojsko se   blíží a tak se musí   vydržet až do konce. To se   ukáže až na samém konci   děje. Pro Eduarda Cupáka v   roli hauptsturmführera SS   rozhodně herecký koncert a   je vidět, že si s takovou   psychologickou rolí velmi   dobře poradil. Děvčata v   rolích zajatkyň dramatizaci   také zvládli na jedničku. A   zvládl to i režisér   Antonín Kopřiva, neboť toto   zfilmovat na základě knihy   Otakara Chaloupky taktéž   nebylo nic jednoduchého.   Ztvárnění myšlenkových   pochodů jednotlivců se hodí   spíše pro divadlo než pro   film, ale co se týče   komornosti zpracování,   klobou dolů. Film vhodný   snad jen pro fanoušky   psychologických dramat či   pro filmové fajnšmekry.

Za všechny trapné nedostatky   uvedu raději (abych to   zkrátil) jen ten, který   nejvíc ilustruje, jaké   nejapné pitominy jsou   podobné válečné filmy:   Kdyby Rusové (Sověti)   používali stejnou bojovou   taktiku jako ti ve filmu,   nikdy by válku nevyhráli,   protože by je každý   postřílel jako hejno holubů   na báni. Vojáci přijedou na   tanku, ale když je na ně   zahájena palba, voják,   místo co by se kryl za   tankem, seskočí z něho a   utíká nekryt k děravému   zábradlí mostu. Tank naopak   couvá z bojové pozice kamsi   dozadu, aby uvolnil místo   přijíždějícímu   nekrytému otevřenému   džípu (zn. GAZ). To není   drama, ale groteska - stačí   zrychlit.