Aréna smrti

Uniknout z Arény smrti není   jednoduché, o tom se   přesvědčí i exšampión   Dirk, jehož mladší bratr   musí svést krvavý boj v   této aréně. Další krvavý   boj vhodný pro komerční   televizi a milovníky   hektolitrů krve. Prostě krev   a nic jiného než krev a to   je na dobrý film vhodný k   opakovanému sledování   málo.

Příběh i ne extra choreo   akcí mi přijdou jako z   filmů starších o 10 let a   víc; od tohoto roku vzniku   bych už čekal něco trochu   jiného. B. Drago kupodivu v   ne přímo záporné roli;   jeho herecký projev je opět   dost toporný.

Tajné zápasy bez pravidel v   pozadí nějakého zdánlivě   obyčejného klubu. Není   třeba dál pokračovat, neb   se jedná o další recyklaci   známé akční šablony   snímků s bojovým uměním,   která byla in v druhé   polovině odmdesátých let a   směle pokračovala v letech   devadesátých. A jak je   vidět, ani millenium něco   takového nedokázalo   zastavit. A je to hrůza.   Mizerný scénář,   nelogičnost děje, nesmyslné   dialogy, špatný střih,   neskonalá naivita, a v tom   všem Olivier Gruner v hlavní   roli, který na poli akčních   videosnímků debutoval v   devadesátém roce minulého   století. Ve své době byl   jen další z řady akčních   hrdinů, který nijak   zvlášť neoslnil. Tento   snímek kdyby byl uveden   právě někdy na přelomu   osmdesátých a devadesátých   let, mezi ostatní by lehce   zapadl, ale po roce dva   tisíce se skutečně už   jedná o nezajímavý filmový   paskvil, jen ukazující, jak   se to dělat nemá. Jediné co   dokáže, je vyvolat   nostalgické vzpomínky třeba   i na počátky Jeana-Clauda   Van Damma. A to je tak   všechno.