Anděl

"Anděl". Mladá, krásná žena, elegantní a duchaplná, má milujícího muže, slavného politika, překrásný domov, vysoké společenské postavení, vše, po čem může žena toužit. Její muž ji miluje, ona je jeho životním štěstím, je k ní dvorný, dokonalý gentleman, pozorný manžel - ale nic víc. Je až příliš gentleman na to, aby mohl být zároveň i romantickým milencem, o němž jeho žena i v manželství sní. A tak se divák s hlavní představitelkou ocitá před problémem tohoto filmového a často i životního dramatu. Má žena právo takového muže, jenž se plně věnuje svým povinnostem státníka a vysokým úkolům povolání, podvádět?

Ze stanoviska obecně platných mravních zákonů, na nichž stojí lidská společnost, toto právo nemá. A osobuje-li si je žena, jedná nízce. A tak ani krásná, mladá žena, tak jak ji svým podivuhodným zvláštním kouzlem osobního půvabu ztělesňuje Marlene Dietrichová, nezískala by sympatie pro své náhlé dobrodružství jedné pařížské noci, kdyby z něho nevyšla očištěna sebezapřením hned brzy nato, když se se svým neznámým opět setkala jako s přítelem svého manžela.

Tento jej pozve dokonce do svého domu a tu nastává zajímavá hra mezi třemi lidmi: manželem, jeho ženou a jejím pařížským milencem, hra ustavičného napětí, jemných náznaků a zatajování. Ostatně i jinak má děj filmu za svou působivost co děkovat plynné, duchaplné a pohotové konverzaci, která je vlastní především společenským divadelním hrám.

Režie Ernesta Lubiche pracovala s dramatickými scénami velmi úsporně, přenechávajíc je v přechodech pouze v náznacích, čimž dosáhla zvláštního účinku. Děj filmu se odehrává tu v elgantním příbytku politikově, v přepychových nočních lokálech, tu zase při dostizích v Epsomu, kde opět byl zařazen jen výsekový záběr z hlediska obecenstva a jeho vznešené společnosti. Marlena Dietrichová se svou hrou úplně včlenila do této režie. Její tvář, ale i oči vyzařovaly štěstí, ale zároveň zatajovaly úzkost a strach z prozrazení a ze zhroucení manželství.

Dietrichová však stále zůstává touž distingovanou dámou velkého světa vedle vážného, jinak jistě příjemného, své city ovládajícího manžela, v němž opět divák mohl již podruhé poznat s Marlene Dietrichovou - Herberta Marschalla. On nebyl běžným typem hezouna a dobyvatele ženských srdcí, ba ne, ale mužem, jemuž lze věřit a na kterého se dá spolehnout třeba jen pro osobní přitažlivost.

Na začátku letí Marlene Dietrichová coby manželka Herberta Marshalla, úspěšného diplomata, z Londýna do Paříže. V honosném podniku jisté ruské aristokratky se setká s elegantním Angličanem Melvynem Douglasem. Žena netuší, že její manžel a její milenec se znají. Marshall pozve Douglase na oběd a Marlene se rozhodne čelit situaci, jak nejlépe se dá. Představitel německé nové vlny Rudolf Thome píše: Scéna, k níž pak dojde, pro mne patří k nejúžasnějším vůbec. Nemám ponětí, jak je dlouhá, snad jen deset minut, snad půl hodiny. Milenci nemohou jednoduše dělat, jako by se neznali, musí jít oba příliš daleko, musí se dráždit. Ale Dietrichová, která svého muže miluje, se Douglasovi staví na odpor. Lubitsch tentokrát nezvolil komediální vyústění (což byl patrně důvod dobového nepochopení u diváků i kritiky) a natočil inteligentní melodram.
Febiofest 2004