"Alraune", mluvící film se jako celek i v jednotlivostech dost liší od
stejnojmenného němého filmu. Tady se v tomto přechodu z němé éry do zvukové, velmi přísně vážily klady a zápory nové filmové etapy. Ovšem to se pomalu vytratilo, jako věštby škarohlídů, že zvukový film zcela zničí tento druh umění.Takže: němý film, protože nebyl zdržován dialogy, měl živější spád děje a ucelenější stavbu. Film mluvící nahrazuje zdržení děje mluvou, reportážní stavbou, seřazením významných scén s pouhým náznakem spojitosti. To lze schválit, jakož i místy změněnou úpravu románové předlohy.
Alraune zůstává ovšem stále v popředí děje jako stvoření vzešlé z umělého oplození, krásné a svůdné, ale svému okolí nebezpečné a zhoubné. Je jí opět
Brigitte Helmová, ve svém okouzlujícím a podmanivém vlivu na muže. Bassermanovým podáním učence Brinka prostupují místy stopy starší praktické herecké školy. Ostatní postavy vedle těchto dvou hlavních přicházejí méně k uplatnění. Výprava byla vkusná, zvláštní prosvětlení některých scén vystihuje jejich ponurou a vrušenou náladu.