Aféra Thomase Crowna

Thomas Crown je znuděný milionář, kterého jen tak něco nezabaví. Přestane se však nudit, když potká Catherine Banningovou.

Znuděný milionář Thomas Crown má neutuchající slabost pro umění, impresionistické malíře a krásné ženy. Ale snad ještě více jej přitahuje možnost uplatnit svoji nikdy nekončící hravost a touhu objevovat slabé stránky jakékoliv hry. Bezesporu novou a velkou výzvou se pro něj stává příchod půvabné, chladnokrevné a cílevědomé vyšetřovatelky pojišťovny Catherine Banningové. Ta podezřívá Crowna z krádeže Monetova obrazu, jenž zmizel z Newyorského muzea. A tak mezi touto dvojicí silných protivníků začíná hra, v níž prohrává jedině ten, který poruší její nepsaná pravidla…

Zdroj: ČT

Thomas Crown je typem muže, kterému ženy padají do náručí ještě dřív, než zjistí, že ten neodolatelný, věčně usměvavý elegán je navíc milionář. Může si dovolit všechno a koupit téměř všechno a právě v tom omezujícím slůvku "téměř" je pro něj skryta výzva. Ve chvíli, kdy v newyorském muzeu začne zvonit poplašné zařízení, protože zmizel obraz nedozírné ceny, je právě on zcela mimo podezření. Když policie případ vzdá, je vyšetřováním krádeže století pověřena mladá, ctižádostivá Catherine Baningová. Ta je připravena udělat vše, aby se plátno Claude Moneta znovu vrátilo na své místo. I ona je velkým trpělivým hráčem, stejně jako její protivník, ale ve hře o všechno může vyhrát jen jeden z nich...

V roce 1968 natočil Norman Jewison (V žáru noci, Jesus Christ Superstar, Pod vlivem úplňku ad.) úsměvný příběh o šarmantním milionáři, který jen tak pro radost a z nudy, vyloupí banku. Na kobylku se zloději-gentlemanovi dostane až neméně přitažlivá, ale také přinejmenším stejně mazaná vyšetřovatelka pojišťovny. Hlavní role tenkrát vytvořili Steve McQueen a Faye Dunawayová, hrající v nové verzi roli psychiatra. Po třech desetiletích scenáristé "oprášili" věčně zelený příběh, který ovšem tenkrát plátna našich kin nespatřil, a svěřili jej, prostřednictvím režiséra Johna McTiernana (Smrtonosná past, Hon na ponorku ad.), neméně populárním a přitažlivým hereckým předstvitelům. Ústřední píseň "The Windmills of Your Mind" slavného Michela Legranda, která filmu získala Oscara, tentokrát nazpíval Sting. - Sečteno, podtrženo - to už je lákavá pozvánka do kina.

Thomas Crown je pro své oklí záviděníhodným ztělesněním úspěchu a neuvěřitelného bohatství. Ovšem i milionáři mají své koníčky, jeden hraje golf, druhý chytá motýly, Thomas krade. Jeho "druhý život" ovšem odhalí vyšetřovatelka pojišťovny, která se snaží najít kořist z jeho poslední akce. Ovšem stejně jako její podezření, sílí i náklonnost, kterou k šarmantnímu zloději pociťuje.

Autor/Zdroj: /Cinema


Romantická krimikomedie Aféra Thomase Crowna je remakem úspěšného stejnojmenného filmu režiséra Normana Jewisona z roku 1968, uvedeného v České televizi pod názvem případ Thomase Crowna. V příběhu milionáře, který z rozmaru zinscenuje velkou loupež, a neodbytné vyšetřovatelky pojišťovny si tenkrát zahráli hlavní role Steve McQueen a Faye Dunawayová (ta se zde objevuje ve vedlejší roli). V nové verzi je vystřídali Pierce Brosnan a Rene Russo; původní bankovní loupež byla nahrazena krádeží vzácného Monetova obrazu z newyorského Metropolitního muzea. Aféra Thomase Crowna je zároveň druhým snímke, který Brosnan po úspěchu v roli Jamese Bonda produkoval ve vlastní firmě Irish DreamTime. - Finančník Thomas Crown se sblíží s neodbytnou vyšetřovatelkou z pojišťovny Catherine Banningovou, která správně vytušila, že Monetův obraz ukradl v dokonale připravené akci právě on. Jeden před druhým vůbec neskrývají, jakou hru hrají; navzdory tomu však od počátku k sobě cítí stále větší náklonnost. Jenže projevy lásky mohou být třeba jen rafinovaným tahem protivníka… - Specialista na akční podívané John McTiernan zručně a s vtipem inscenuje úvodní i závěrečnou sekvenci s vloupáním do muzea. (Obešel se bez děleného obrazu, který naopak funkčně využil Jewison v původní verzi filmu.) Těžiště vyprávění však spočívá v obšírném líčení postupného sbližování obou hlavních protagonistů. Tvůrci se zde nevyvarovali zdlouhavosti a barvotiskového popisu idylických milionářských prostředí (magnátova utajená ostrovní vila) či archetypálních "romantických" situací (milování mezi artefakty ve vstupní hale). Brosnanův a MctIERNANŮV FILM TAK NEDOSAHUJE KVALIT FILMU Pasdt, s nímž je srovnatelný díky obdobnému námětu. - Snímek z roku 1968 získal Oscara za píseň The Windmills od Your Mind; tato skladba zazní v remaku dvakrát; jednu verzi nazpíval Sting.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Thomas Crown krade. Není sám, od všech ostatních zlodějů se ovšem liší v jedné maličkosti. Je to multimilio-nář a za své poctivě naspekulované miliony by si teoreticky mohl koupit všechno. Což ovšem, jak jistě uznáte, je na jistém, velmi vysokém stupni bohatství nakonec nuda. Vzrušení do zkornatělých tepen nelítostného finančního magnáta nedokáží vlít ani obvy-klé milionářské radovánky jako golf (byť hrát jamku za 100 000 dolarů by našince pravdě-podobně skolilo), svižné projížďky na kata-maranu anebo plachtění. Thomas se upro-střed svého mamonu prostě nudí. A tak krade. Nevybírá ale kostelní pokladničky ani lu-xusní klenotnictví, nýbrž tímto neortodoxním způsobem buduje svou malou, soukromou sbírku impresionistů. Thomas má umění rád. Ještě radši než umění má ovšem hry a proto, když se na scéně objeví půvabná a chladno-krevně cílevědomá vyšetřovatelka pojišťovny Catherine Banningová, zavětří jako lovecký pes na stopě vypaseného bažanta. Tahle kra-savice je konečně solidním soupeřem jeho in-telektu a on svého nového Moneta dá rád do hry, která ho vzrušuje ještě nepoměrně více než Mona Lisa pod postelí.
A tak oba hrají své hry, aniž ovšem tuší, že tuhle partii prohraje ten, kdo první poruší peč-livě vybudovanou hradbu své obrany...
Aféra Thomase Crowna je remakem stejno-jmenného filmu Normana Jewisona z roku 1968, ovšem remakem dosti volným. Rozdíl není jen v tom, že Steve McQueen před třiceti lety vybíral banky, posun nového příběhu je pře-devším v žánru. Prvního varování, že nás nečeká jen svižná zlodějská taškařice, se nám dostává ještě před úvodními titulky, kdy pohledný šar-mantní magnát vypráví své psychiatričce (Faye Dunawayová jako láskyplný odkaz k originálu) o své vnitřní plachosti, zranitelnosti a neschop-nosti otevřít se žádné ženě, což je vlastnost, která mu sice v byznysu slouží dokonale, ovšem z osobního života mu dělá peklo. Inu ovšem, čeká nás romance, protože hrdina své srdce otev-řít nakonec musí - a že se tak stane díky rafino-vané hře na kočku a myš, je v daném případě povýtce jen barvitým koloritem. Což je docela škoda, protože onen kolorit je díky jednomu ze scenáristů, Kurtu Wimmerovi, povedenější než celá romance, která je dílem druhé scenáristky, Leslie Dixonové. Podobně jako v nedávno uve-dené Pasti se totiž dvojice scenáristů podělila o své úkoly zcela pragmaticky - dáma vytvořila milostnou linii příběhu, pán vymyslel zlodějská čísla. A vymyslel je chytře,jen co je pravda. Jeho hrdina neloupí geniálními údery do klávesnice počítače (což tu hloupější polovinu z nás málo-kdy přivede do skutečného varu), ale hezky ma-zaně, postaru, s elegancí a šarmem lupičů gent-lemanů, kteří v rukávu svého tvídového saka vždycky skrývají nějaké to eso navíc.
Pokud jde o milostně romantické těžiště, tak to se odehrává převážně v rovině slovních a in-telektuálních soubojů, které jsou sice zname-nitě secvičené, ale výrazně postrádají skuteč-nou "chemii". Nedostatek charakterizačních detailů není sice v podobném druhu filmů zda-leka tragický, ovšem jejich naprostá absence vede k tomu, že postupné sbližování hrdinů je (vzdor jejich proklamované zranitelnosti a ci-tuplnosti) založeno jen na vzájemné ostraži-tosti a sexu. Vedlejší postavy, tolik potřebné koření každé romance, jsou žalostně zaned-bané - počínaje ryze účelovým použitím Faye Dunawayové i její postavy (bez pointy), přes divukrásnou blondýnku, která dosti lacině pění Catherine krev tam, kde by se podle všech předpokladů měla jen ledově usmát (a jejíž skutečná role je dramaturgicky dosti proble-matická) až po policistu v podání Denise Learyho, což je jediná postava, která má ve filmu smysl, a jej en škoda, že není propracovanější.
Aféra Thomase Crowna je romance velmi úhledná (až dekorativní) a stejně úhlední jsou i její protagonisté. Brosnanův Thomas se ve skutečnosti liší od Jamese Bonda snad jen tím, že mu vzali pistoli a přinutili ho předstírat sla-bosti, které nemá. Thomasův vnitřní zápas je totiž už od scénáře dosti nedůvěryhodný a na konci nás upřímně překvapí, že to všechno ne-byla jen další mazaná lest. Russoová tu má fak-ticky poprvé od ukončení své kariéry modelky možnost předvést svůj sex appeal. Poprvé není pokopaná, prostřílená, žalem zdrcená ani jinak poškozená partnerka hlavní mužské hvězdy. Naopak. Chce se od ní jen agresivní svůdnost, smrtící inteligence a v pravou chvíli náznak slabosti, což zvládá bez větších potíží, snad jen s výjimkou oné nejistoty a slabosti.
Není sporu o tom, že Aféra Thomase Crowna je docela svižná zábava pro dlouhé podzimní večery, ovšem vzdor vší snaze Johna McTiernana nutno říci, že skutečně vzrušující záležitost vypadá jinak a navíc se divák jen těžko zbaví dojmu, že v podstatě sleduje jen formálně efektnější verzi Pasti.

Autor/Zdroj: Hejlíčková Iva/Cinema