Obsah filmu Adam a Gabriel
Minulý týden vysílala naše televize další současnou inscenaci, původní televizní film, tentokrát dokonce z hornického prostředí. Jmenoval se ADAM A GABRIEL podle svých hlavních postav – filmového herce a padesátiletého nemocného havíře. Trochu zkušenější divák samozřejmě sotva neprohlédl schéma, podle něhož byl psychologický příběh těchto dní vystavěn. Jakmile jsme zjistili, že vedle chodby, v níž natáčejí filmaři jakýsi film o osudech lidí z okupace, je zavřená hluchá chodba s popraskanými stojkami, bylo celkem jasné, že se do ní jedna z hlavních postav příběhu nějak dostane, že za ní půjde druhý hrdina, že oba to nakonec zasype a že...
Minulý týden vysílala naše televize další současnou inscenaci, původní televizní film, tentokrát dokonce z hornického prostředí. Jmenoval se ADAM A GABRIEL podle svých hlavních postav – filmového herce a padesátiletého nemocného havíře. Trochu zkušenější divák samozřejmě sotva neprohlédl schéma, podle něhož byl psychologický příběh těchto dní vystavěn. Jakmile jsme zjistili, že vedle chodby, v níž natáčejí filmaři jakýsi film o osudech lidí z okupace, je zavřená hluchá chodba s popraskanými stojkami, bylo celkem jasné, že se do ní jedna z hlavních postav příběhu nějak dostane, že za ní půjde druhý hrdina, že oba to nakonec zasype a že hlavní konflikt vznikne v oné vypjaté a mimořádné situaci, kdy vyjde na povrch, co skutečně v každém je, zda se projeví chlapsky v okamžiku krize.
Nechme proto celkem stranou skladbu hry, respektive filmu. Co nás jako diváky strhlo, co nás chytilo za srdce, bylo zpracování tématu, ostatně při veškeré schematičnosti i tak zajímavého a rozhodně nikoli zavrženíhodného. Režie Jaroslava Balíka dokázala oživit příběh tak, že jsme věřili jednotlivým postavám i jejich vztahům. Tak potom vynikly i starosti havíře Gabriela (výborně hrál Jaroslav Moučka), starosti, které má jak se svým zdravím a tím i svou prací na dole, kde prožil velký kus života, tak se svou mladou ženou a jejími v mnoha směrech dost konzumními touhami. A neméně se nám odkryly i starosti druhého hrdiny příběhu, herce (představovaného neméně dobře Vladimírem Brabcem), trápícího se současně pocity nenaplnění, nedůvěrou ve vlastní talent a jeho společenskou důležitost, a trápícího druhé z toho plynoucími výbuchy samolibosti apod.
Balíkův film – protože podíl režisérův na úspěchu byl v tomto případě zřejmě rozhodující, vždyť i znamenité herecké výkony lze hodně připsat na jeho konto – tak uspokojil přes všechny nedostatky textu. Naše televizní česká dramaturgie není tak bohatá, abychom neměli zaznamenat takovouto novinku. Ale jenom pro její společenskou závažnost, nejenom proto, že jsme v ní byli svědky nesnadného hledání v oblasti současné tematiky. I proto, že tento nový televizní film znovu prokázal, jak Jaroslav Balík dovede právě pro televizi natáčet filmy prosté, opřené však o člověka, které potom k nám, divákům, mohou citově plně promluvit. Nebylo to poprvé, nebylo to, doufejme, zdaleka naposledy. Věřme, že se naše televizní původní tvorba ozve brzy znovu.
KLIMENT, Jan. Znovu současnost na obrazovce. Rudé právo. 1973, roč. 53, č. 224 [20. září], s. 5. [upraveno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Přidat komentář jako první.