A zlehka zazvoní [TV inscenace]

Eva připravuje věci na vánoční večer a   čeká na příjezd dětí, když v tom zlehka   zazvoní u dveří baráku její bývalý manžel   Josef a drámo se rozjíždí...Staré věci   vyplouvají na povrch, zdánlivé křivdy hledají   viníka. Gabriela Vránová s přehledem utáhne   celý komorní příběh v režii mistra na   lidské osudy Jiřího Bělky. A ta vánoční   atmoška je tam všudypřítomná.

Já také nemám rád podobné citovky jako je   "A zlehka zazvoní". Zvláště   situované do období vánočních svátků a   úmyslně hrající na city diváků. Ač je   televizní drama obsazeno dvojicí špičkových   herců, nepřináší mi žádný zvláštní   zážitek. Námět je mnohokrát opakovanou   variací na narušené vztahy, z čímž mám   osobně špatné zkušenosti zvláště z období   Vánoc. Viděl jsem asi třikrát, ale příště   už vynechám. Je to průměrný televizní počin   jinak výborného režiséra Bělky, který   určitě režíroval lepší inscenace a TV filmy.

Tak jednou odešel sám, podruhé ne, pak ho zas   vyhodila ona, potom zase ne… Tady byl někdo asi   pořádně ožralý. Pak sedí a debatují o tom,   co bylo. Jako kdyby to něčemu pomohlo. Také si   sdělují novinky staré dvacet let. Asi si to   předtím neřekli. Nezaujalo, nebavilo, ani herci   nic moc.

Rohlíčky měly bejt ve vanilkovým cukru   obalený už dávno, salát se taky dělá den   předem a ne až na Štědrej den v poledne. To   přidrzlé Janě Bouškové divný nepřijde, zato   pokládá nelogický dotaz: "Ty teprve dneska   pečeš vánočku?" Do toho tě prudí   bývalý manžel nekontrolovatelně hamtající po   baráku. Naštěstí je vždycky po ruce flaška   vodky. Civilně zahrané, dobře natočené.   Československá televize byla mistrem ve   vytváření těchhle vánočních depresí   rozpadlých rodin.

Štědrý den. Setkání které mělo být a snad   možná ani ne. Televizní inscenace o dobrých   skutcích, křivdách a vůbec o souběhu života   v manželství. Vyříkání se ze všeho a   vydobytí odpuštění. Scénář je napsán   životní formou a je velice možné, že se tu v   mnohém leckterý najde. Ale takto se po rozvodu   setkat a vše dobré i špatné probrat už dneska   nedokáže nikdo. Gabriela Vránová v roli Evy a   Eduard Cupák jako její bývalý manžel   rozehráli rozmluvu, kdy si její výsledek musí   divák vydedukovat sám. Když Josef přijde   podruhé zrovna ke štědrovečerní večeři,   bude přijat nebo odmítnut? Já bych řekl,   že tento příběh má co říci i v dnešních   dnech.

Naše babička absolutně nesnášela, když se v   zimě doma nezavíraly dveře a tahle inscenace ji   přímo iritovala: "Barák jako hrom a   všichni se tam courají sem tam, jakoby se   nechumelilo! To bych ráda viděla, kolik by   platili za uhlí..." hudrovala u ní   vždycky. Snad právě proto mi ten film tolik   roků utkvěl v paměti, i když se mi nikdy   vlastně moc nelíbil. Anebo lépe řečeno -   nebavil mne.
:-))

Film o hledání cesty k návratu
Viděl jsem tenhle film loni o vánoční svátky   a zaujal mne - je to příběh dvou lidí, kteří   k sobě cítí pouto, stále se mají rádi a   přestože mají ve vztahu problémy, tak se   snaží hledat cestu k novému sblížení. Film   se povedl, když ho člověk vidí prvně, chce   vědět, jak to dopadne (aspoň mne se to stalo) a   díval sem se až do konce. Kolik takových osudů   lidí se denně odehrává v současných   rodinách? Prý se rozvádí 50%   rodin!

/Gabriele Vránové je v této inscenaci   43 let a je to kus pěkné ženské. :-)