A přesto miluji… [TV minisérie]

Film je umělecký, tedy ne dokumentární. Je   proto zbytečné scénář odsuzovat jako   nepravděpodobný. Věra například páchá jednu   chybu za druhou a vlastně snad všechny, jaké   vůbec lze udělat. V tomto je film i poučný,   protože je vlastně exkursí po kamenech sváru.   Proč Věra rodí právě přesně na konci roku,   kdy všichni slaví? Cílem všech těch   použitých absurdit a kontrastů je maximalizovat   divákovo dojetí. A toto je emoce, které se   diváku (chce-li), v tomto filmu dostane   tisíckrát více, než v jakémkoli jiném.   Někteří diváci Věře vyčítají, že si vše   způsobila sama, že mohla lépe hospodařit s   penězi atd. a že si svůj osud dokonce   zasloužila. To jsou buď velmi silní jedinci s   takovou zkušeností, nebo jen lidé, kteří si   vůbec nedovedou představit sebe v takové   situaci. Filmu je rovněž často vyčítán   nadměrný pesimismus. Řekněme si ale poctivě,   tak to i bývá, že z možných scénářů se   uskuteční právě ten nejhorší. O tom, jak   pravda vítězí, také víme své. Více   takových filmů by bylo jistě přímo zdraví   škodlivé. Ve své jedinečnosti je to ale   zajímavé dílo.