A pátý jezdec je Strach

Jsou filmy - dobré filmy - které ukazují nebo   poukazují na morbiditu. Avšak jsou také   takové, které jsou pouze morbidní. Toto je   jeden z nich. Většinou to jsou filmy o židech.   Filmy o židech nemám rád.

Děsný začátek, břinkání na klimprbednu, pak   neustálý řinkot telefonu, do toho řev   dítěte… Možná se někomu jeví snímek   zajímavý, ale mi osobně moc ne. Vadilo mi   zpracování příběhu a styl podání. Taky se   mi nějak nechce věřit, že by se gestapáci   nepodívali pod postel. Snímek je jistě   pozoruhodná psychologická studie, ale mne   nenadchl. Dávám však něco málo za herecké   výkony. 290820119403/9403

Psychologické drama jednoho domu, kde žijí   svorně po spolu, práskač vedle hrdiny, rodiny,   které si hrají na rodiny. Docent Braun vykoná   hrdinský skutek v době, kdy německé vojska   vyhrávají na všech frontách, ošetří, ikdyž   to má zakázáno, muže, který byl postřelen.   To by v domě nesměla žít sketa, která   zavolala gestapo a ti si pro Brauna příjdou.   Ten, když vidí, že je něco vyzrazeno a co jej   může čekat na gestapu, vezme si jed. Herecký   koncert Miroslava Macháčka, Jiřího Adamíry.   Zajímavé jsou i figurky, v rolích se objevili   herci jako Josef Vinklář, Jiří Vršťala, Olga   Scheinpflugová. O filmu jsem kdysi slyšel, že   filmový thriller je tak vynikající, že   nezasvěcení diváci, kteří nemají tuchy, kde   je naše malá zemička, a že se i zde točí   skvělé filmy, byli v dojmu, že film natočil   Hitchcock...

Nečekaně komorní příběh
Zdeněk Brynych natočil jako režisér film,   který zřejmě tehdy a možná i později mnoho   nenadchl. Příběh židovského lékaře, který   vykonává pomocné práce ve skladech se   zabaveným židovským majetkem a ukrývá   zraněného odbojáře, působí nejen ponuře a   syrově, ale též v komorním rozsahu tohoto   příběhu byl pro oficiální představitele   tehdejšího režimu, málo přesvědčivým.   Tento pohled oficiální kritiky se v   devadesátých letech minulého století   vytrácel.