Obsah filmu A co dál?
V tvorbě bulharského režiséra Rangela Valčanova nalezneme řadu filmů, tíhnoucích k obraznému, metaforickému výrazu. Dobře si v tom rozuměl s básníkem Volerim Petrovem, scenáristou filmů Slunce a stín (1962) a S láskou a něhou (1978). Vrcholu pak Valčanov dosáhl v Lakýrkách neznámého vojína (1979) a v groteskně parodickém Posledním přání (1983). Se scenáristou Georgim Danailovem už natočil úspěšnou filozofickou komedii Kam pak jdete? (1985), nastolující problematiku mravního a ekologického vědomí. To je zašifrováno i do mozaikovitého děje jejich posledního filmu A co dál? Stojí v něm proti sobě dvacet šest adeptů herectví a „neviditelná"...
V tvorbě bulharského režiséra Rangela Valčanova nalezneme řadu filmů, tíhnoucích k obraznému, metaforickému výrazu. Dobře si v tom rozuměl s básníkem Volerim Petrovem, scenáristou filmů Slunce a stín (1962) a S láskou a něhou (1978). Vrcholu pak Valčanov dosáhl v Lakýrkách neznámého vojína (1979) a v groteskně parodickém Posledním přání (1983). Se scenáristou Georgim Danailovem už natočil úspěšnou filozofickou komedii Kam pak jdete? (1985), nastolující problematiku mravního a ekologického vědomí. To je zašifrováno i do mozaikovitého děje jejich posledního filmu A co dál? Stojí v něm proti sobě dvacet šest adeptů herectví a „neviditelná" zkušební komise, využívající i zneužívající svého práva rozhodování o lidských osudech. V této nejen generační konfrontaci jsou rozehrány nejrozmanitější situace a konflikty. Tvůrci ukazují, jak může moc manipulovat nejen s názory, ale i s pocity, postoji a morálkou těch, kteří se ocitnou v závislosti na její libovůli; jak nejednoznačný pojem je slovo kolektiv, jak křehké je zdání solidarity, jak nesnadné je čelit strachu, nepodlehnout egoismu, zachovat si za všech okolností svou tvář, Se stále přibývajícími pochybnostmi o regulérnosti celého konkursu vyvstává otázka, zda lze vůbec dosáhnout vytčeného cíle bez ztráty důstojnosti. Děj sevřený jednotou místa a času, je bohatý na zvraty, dýchá přílivy a odlivy napětí, nenásilně nastoluje závažné etické otázky a s virtuózní hravosti předvádí nesnadnost jejich zodpovídání - v duchu režisérova výroku: „Akceptováním kompromisů se můžeme stát vítězi i poraženými, ovšem mládí má pravdu i ve svých omylech." - Na XXVI. MFF v Karlových Varech 1988 získal f film Cenu UNIATEC a Cenu CIDALC, na 20. národním festivalu ve Varně 1988 získali R. Valčanov, G. Danailov a R. Spasov Zvláštní cenu ex aequo.
Autor/Zdroj: /Filmový přehled < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 19.10.2007
Zajímavá a nejednoduchá metafora totalitního režimu, která se nám zobrazuje v podobě jakéhosi hereckého konkurzu, přičemž komise, která tahá za nitky, není vidět – je skryta v šeru. Je zde nádherně znázorněn odosobněný přístup, obrovská manipulace s uchazeči a fakt, že je s nimi zametáno jako s kusem hadru. Soudím, že součástí metafory bylo i to prostředí, které působilo hodně stísněně (stíny, zamčené dveře). Každý z uchazečů konkurzu zde svádí boj: boj s porotou, s ostatními uchazeči i boj se sebou samými. Svůj osobní boj svádí i dívka, která se na konkurz již nemůže dostat dveřmi, a tak se zkouší do divadla dostat po střeše.
Ze začátku byl film takřka dokonalý, jenže později děj zabředával až do příliš překombinovaných a divných fantazií a zvratů. Ty mě připadaly přehnané, ale možná jsem je jen moc nepochopila a unikl mi jejich skrytý význam. Závěr, který vypadal jak výjev z renesančního obrazu jsem potom nepochopila už vůbec – co tímhle chtěl jenom básník (režisér) říci?