Pražské románské domy

Soubor pražských románských domů čítá asi šedesát různorodých zbytků měšťanských obydlí, postavených na Starém Městě pražském ve druhé polovině 12. a v první polovině 13. století. Pro svou původnost a mnohotvárnost řadí odborníci tuto pražskou architekturu na první místo v obdobných evropských stavbách. Až do roku 1898 nikdo netušil, že Praha měla ve 13. století nejenom dřevěná stavení, ale mohla se chlubit i kamennými domy. První románský polosuterén byl objeven náhodou při bourání jednoho z domů v Týnské uličce. Původní románské domy - pokud jsou dochované do dnešní doby - tvoří sklepy, suterény a polosuterény současných domů. Až na výjimky jsou zachovalé románské prostory bez výzdoby. Jako stavební materiál byly použity opukové kvádříky. pečlivě opracované kladivem a dlátem. Původní podlaha je hluboko pod úrovní dnešního terénu, který se podle odborníků ve středověku postupně zvyšoval vrstvením městských odpadků. Románské domy, které byly i dvoupatrové, většinou obsahovaly centrální sálový prostor, sklenutý na sloupy, osvětlení obstarávala malá okénka ve tvaru střílny, Z klimatických i bezpečnostních důvodů si stavitelé větší okna nemohli dovolit. Ostatně Pražané s ohledem na klimatické podmínky nemohli hledat inspiraci ani v jižní Francii ani Itálii. Stavitelé měšťanských domů se tedy inspirovali domácími církevními stavbami či královskými a šlechtickými hrady. A své domy přizpůsobili svým potřebám, vznikly kupecké domy. Tyto stavby dokazovaly bohatství města a byly základem pozdějších gotických domů.