La cara oculta

Já to říkám pořád, že člověk by měl mít   vždycky pod kontrolou svoje klíče. Ale čekal   jsem teda víc..

La Cara Oculta je vyjímečný film s   neuvěřitelnou schopností zabavit diváka na   celou stopáž, tedy 90 minut. Je to mistrovské   dílo španělského režiséra, který rozhodně   věděl, jak naložit s časem, který strávil s   tímto filmem. Vydařilo se! Španělská tvorba   není příliš populární v hororové branži,   ale dalo by se říci, že La Cara Oculta vlastně   není horror. Je to spíše směs několika   žánrů dohromady. Nejprve si divák myslí, že   se jedná o duchařinu, ale postupně se z filmu   vyklube trochu kriminální zápletka smíchaná s   trochou erotiky, zakončující spíše   psychologické drama. Příběh sám o sobě je   zajímavý. Začíná vlastně prostředkem děje   a zhruba v půlce filmu se děj přesouvá na   začátek a divákovi je vše vysvětleno. Po asi   půl hodině, kdy byl film přesunut na začátek   se vracíme k prostřední a zároveň první   pasáži a děj pokračuje. Je to jiný druh   filmu, ale i přesto je to něco originálního,   co divák jen tak neuvidí. Krve nebylo potřeba,   protože děj byl tak neuvěřitelný a tak   propracovaný, že krev by mu akorát   "pošpinila reputaci". Nádherný,   dojemný a šokující příběh La Cara Oculta z   kterého divák bude žasnout dlouho!

Za zrcadlem
Po dlouhé době originální film. Jen velká   škoda, že má velmi velmi daleko do hororu.   Spíš se jedná o drama (popřípadě thriller).   Každopádně skvělý výběr herců i hudby,   vynikající nápad i atmosféra. Největší   slabinou je slabé napětí a žádná krev. Kdyby   chtěl režisér trochu přitvrdit, tak k tomu   měl velkou příležitost na konci filmu. Vůbec   by nebylo na škodu nás na konci překvapit   exploitační řežbou mezi přítelkyněmi a tím   dirigentem.

byla to smíchanina nudnosti a předvídatelnosti   s ne příliš dobrými hereckými výkony,   posledních 10 minut filmu stálo za to

Kurník kdyby jinde alespoň nedělali z lidí   pitomce. Prý Thriller / Horor. Takhle kdyby   napsali romanticko erotická volovina, byli by   rozhodně blíže pravdě. Tři čtvrtě hodiny   prostá nuda, ještě že se tam občas ukáže   Martina García nahá, to aby divák /mužský/   neusnul. Pak to pokračuje stylem Rosamunde   Pilcher, nebo jak se babice jmenuje. Nemanželský   čtyřúhelník, a samozřejmě nuda. Takže   vlastně jediné oživení je právě ten klíč,   nebo ta klíčová věc. Za deset či patnáct   minut slabého napětí, nemohu hodnotit jinak. A   to nepočítám, že obě hrdinky se chovaly jako   krávy. Takže jsem jim to přál. No nakonec mne   z polospánku probrala moje oblíbená   Beethovenova symfonie 7 in A major: II.   Allegretto. Ještě že tak. 201207278630/9149

Brrr... Mám husí kůži!
No páni! Andréz Bais mi nasadil brouka do hlavy,   kluk jeden šikovná. Dneska si před spaním zuby   v klidu nevyčistím... Další povedený   španělský koncert, tentokrát i s dirigentem.   Film má v druhé půli krásně plynulou křivku   vzrůstajícího napětí. Jako když na   violoncellu brnknete na strunu a pak zvolna   otáčíte ladícím kolíkem... Pár ponaučení   z příběhu: Nečiň druhým, co nechceš, aby   činili oni tobě! A pokud někoho miluješ,   nesnaž se zjišťovat, jestli on tebe také.   Prostě ho miluj i s jeho chybami a s jeho   zálety. Nebo odejdi. Doporučuji hodně daleko.   Tím myslím opravdu daleko! Aby ti sešel z očí   a z mysli. A tomu placatému (ale přesto   hoblovanému :-) prknu bych řekl jen jedno: Když   se jednou rozhodneš zachovat jako prvotřídní   mrcha, nemůžeš si pak hrát na spasitelku.   Tedy, samozřejmě že můžeš, ale...

Od půlky překvapivý zvrat v ději, pak se to   rozjelo. Dala bych 8 bodů, ale musím jeden   strhnout za Gutiérreze, hrál to příšerně,   celý film měl ten samý výraz.

LA CARA OCULTA

Muy bien, muy bien.

Fakt   pecka. Pro mne byl tento film velmi příjemným   překvapením. Takové filmy já můžu.   Geniální a originální nápad mi přinesl jeden   z nejlepších filmových zážitků poslední   doby.

Příběh má poměrně jednoduchou   zápletku, která byla dovedena k dokonalosti.   Jednoduchý nápad k nezaplacení, který se   podařilo výtečně rozvinout do úžasně   mrazivé atmosféry, kdy jen kruhy na vodě a   staré vodovodní potrubí pomocí několika   tajemných zvuků z dálky vypráví divákům   neuvěřitelný příběh lásky, nedůvěry a   zklamání. Díky pomalejšímu začátku máme   čas se seznámit s hlavními postavami, jejich   prožitky, sny i tužbami. Výtečně prokreslené   postavy předvádějí boj s pokušením, boj se   sebou samým až odhalí vrchol svého   psychického utrpení...

Ukázkový příklad   jak s minimálními náklady, jen s novou   neotřelou myšlenkou, lze dosáhnout   maximálního výsledku.

Kdyby to těm holkám v jednom kuse nekazil   hlavní spouštěcí mechanismus všech   událostí, Quim Gutiérrez (nevěřila jsem mu   ani toho dirigenta) a scénář byl lépe   uspořádaný a rafinovanější, byla bych   unešená, takhle jsem jen spokojená, hlavně   díky námětu a dějství druhé poloviny, a to   jsem naprosto netušila do čeho jdu, pak tedy   nechápu vysoké hodnocení uživatelů, kteří   viděli nechvalně proslulý trailer, který je   připravil o jedinou originální myšlenku.

Na to dát někomu lekci potřebujeme nejen dobrý   nápad, ale i dokonalé provedení bez chyb. To   už jedna z hlavních hrdinek filmu v praxi   zjistila sama, přitom její promiskuitní partner   (dokonale nesympatický slizoun) by si lekci   doopravdy zasloužil. Ale jak to tak bývá,   přísloví nám nelžou a malá pomsta se nám   může šeredě nevyplatit...
Co se zpočátku   tváří jako vleklé vztahové drama se brzy   mění v zajímavou mozaiku a dotváří se ve   veliké překvapení. Tahle nečekaná pecka z   Kolumbie postavená na výborném, přitom   jednoduchém nápadu, rozhodně stojí za vidění   (jak to, že ještě není remake?). Rovněž   doporučuji si předtím o filmu nic nezjišťovat   – nedívat se na fotografie, nečíst žádné   obsahy a už vůbec se nedívat na trailer. La   cara oculta je vůbec nejlepší, když nemáte   tušení do čeho jdete a nenecháte si všechny   trumfy vyložit na stůl předčasně.