V tátově stínu

Velmi silný příběh o náhodném setkání syna   a otce vzájemně se nevidící plných osmnáct   let a to v útulku pro bezdomovce. Příběh o   hledání cest k sobě a vyrovnání se se skutky   osudu. Příběh o tragédii života jednotlivce   nesoucí i svůj podíl viny. Dokáže se přes   všechny nešvary syn přenést a soucítit s   vlastním otcem? Ono je to vždy těžké a   zvlášť když jde o bezdomovce, ale i ten je   jenom člověk snažící se dožít dalšího   dne. Strhující výkon Roberta de Nira, který   tímto dokázal, že se nebojí ani takovýchto   rolí. Depresivní atmosféra a dramatičnost   života postavy otce je hlavně jeho zásluha. Ona   věrohodnost doslova šokuje. To se však nedá   říci o představiteli syna Paula Dana. Podivný   charakterový výraz je nějak zcela mimo. Nedá   se mu plně uvěřit nenávist ke svému otci,   který opustil rodinu a nikdy se nestaral o své   dítě, ani uvědomění, že by se mohl stát   stejně nezodpovědný jako jeho otec. Ona   účelovost jde prostě nějak mimo. I přesto   všechno mnohé vede k zamyšlení co se týče   rodinných vztahů, odpuštění a pomoci.   Údernost snímku k jádru věci je zřejmá a   svými kvality umí zaujmout. Pokud ten zájem je   tedy oboustranný.

Otec a syn v útulku....
Milé, úsměvné, deprimující, pravdivé, ale   hlavně nudné. Potenciál to určitě mělo,   příběh je zajímavej a vtipnej, pač kolik   filmů je z útulků pro bezdomovce? Moc ne. Ale   nijak jsem se s postavama nemohl ztotožnit,   jejich příběh mě neoslovil a nudil.
Tady je   opět důkaz toho, že i zvučná hollywoodská   jména nestačí k tomu aby se Vám film líbil.   Robert De Niro je pán herec, to víme všichni,   tady byl perfektní, ale jen on sám celý film   neutáhne. Paula Dana mám v oblibě, tady se kluk   moc nepředvedl umí to mnohem lépe.A ostatní   zvučná jméne moc prostoru nedostala, třeba má   oblíbená Julianne Moore byla dohromady na   plátně ani néé 2 minuty. Škoda, ale jako   jednohubka to fungovat může. Za mě 60% s   odřenejma ušima.