Noc králíků

V amerických filmech je takový zvyk. Když se nakumulí hodně zvířátek určitého druhu, tak za nedlouho dojde k přímé konfrontaci s člověkem. Stejně tak, jako je to v tomto filmu, jako místo činu poslouží americký venkov. Zde zvířecími hrdiny jsou roztomilí králíčkové, ale jak naložit s tímto bíložravcem, aby se z něj stal masožravec a trošku vyrostl? Poslouží oblíbená chemie. Vše dohromady řádně zamixujeme a vznikne béčkový horor u kterého se poměrně dobře bavíte. Tedy správně byste se měli bát, no, ono to tak nějak někdy nejde.

Mě docela dobře, za 7 hvězd. Moje TOP scéna: Skok plavmo zuřivého králíka „velikosti statného prasete a s nynaným čumáčkem“ (copyright Flaxik, csfd) skrz zavřené okno do baráku. Okno vysklil, hospodyni zakousnul a mně se z toho zježily chlupy na zádech. Nebo ten útok smečky vyhladovělých obřích králíků na stádo koní... nic pro citlivky, vegetariány a koňáky. Zajímavost: přesně v roce natočení tohoto zábavného zvířecího hororu jsem se naučil dvě věci. Jak si uvázat pionýrský šátek (WTF? Jak to souvisí s králíky?), ale hlavně mě můj děda naučil zabít, vyvrhnout a stáhnout z kůže králíka. HA! Holt jsem vyrůstal na vesnici, no. Výjimečně musím poděkovat komunistické železné oponě s jejími elektřinou nabitými dráty (sic!), jejíž zásluhou se tihle krvelační hlodavci do socialistické televize neprohrabali a tudíž mě nestrašili ze spaní. Vidět tenhle hlodavý a ušatý horor (posílám tip společnosti Asylum na natočení remake!) tenkrát v dětství, sakra bych si rozmyslel, jestli nějakého králíčka čapnout za hřbet, říct mu něžně: „Neboj, malej, neboj...“ a pak BIM! Majznout ho polínkem za uši. A dnes, po zhlédnutí Noci králíků, kdybych uslyšel před barákem nějaké dupání, určitě bych nepřipleskl svůj čumák na sklo, abych se podíval CO TO TAM DUPE?!