Slepota

Mrazivý thriller z blízké budoucnosti. Anebo současnosti? Na mě film působí značně depresivně. Podmínky v izolaci, kde jsou uzavřeni slepci, krutý boj o jídlo mezi jednotlivými skupinami (kójemi). Nemusím film vidět podruhé, i když mě zaujal, a budu si ho pamatovat asi déle než ostatní průměrné filmy.

Temný a depresivní snímek, který nás vrhne do postkatastrofického světa, kde náhle oslepla celá lidská rasa. Příběh prosycený zoufalstvím a beznadějí, jehož záhadný původ zůstává zahalen mlhou – ani vysvětlení, proč právě jedna žena zůstala zrakem obdařena, nejsou dána, což jen podtrhuje tajemnost celé situace. Psychologické portréty postav však zůstávají ploše monotónní a bez jakéhokoliv vývoje, což ubírá na autentičnosti. Celý děj působí zbytečně natahovaně a uměle, což místy vyúsťuje v nudu a šedivou atmosféru bez jiskry. Tempo i nálada sice zůstávají vyrovnané, ale chybí jim ten pravý emocionální náboj, který by diváka skutečně vtáhl. Slepotě, která přišla jako krutý zlom, nakonec stejně ustoupí a život pokračuje dál – a divák zůstává s pocitem, že mohl být celý příběh mnohem víc.

Nápad na film mě zaujal a proto jsem se docela těšil na film, kde navíc hraje moje oblíbená Juliána ( J.Moore ). Začátek taky nebyl špatný, když ta nemoc začala ty lidi postihovat, ale až se ty lidi dostali, tam kam je poslali ( nebudu tu spamovat :-) ), tak ten film pro mě přestal mít grády.Nějak se mi to nezdálo být reálné, ale to je jenom můj názor. Taky je škoda, že Danny Glover, měl jen takovou "pidi" roličku - jako by tam ani nebyl. Pro mně je to průměrný kousek, který si už podruhé určitě nepustím. Dávám 5 bodů za nápad a za Juliánu :-).

BÍLÁ TMA Hodně nepříjemný film, který se pokouší spojit psychologickou sondu v hororovém prostředí do snímku, vypovídajícím o osudu lidí vyvržených nespravedlivě na okraj společnosti. Bílá tma je obsahově i zpracováním mnohem nepříjemnější než v jádru velice podobná Mlha. Tu ovšem v mnoha ohledech převyšuje, bohužel si ale nese i část podobných neduhů. Nejspíše jde o film, který by si rád hrál na velké umění, ale to se tak úplně nepovedlo. Přesto si v průběhu filmu diváci dosyta užijí celou škálu nejrůznějších emocí. V tomto úžasném psychologickém dramatu prožijí od obyčejného strachu, po vzrušení, zhnusení, naděj i beznaděj, smutek, radost, hněv. Snad nejintenzivnější jsou pocity bezmocnosti, které prožívají s postavami v izolaci. Bílá tma je hodně syrový film bez příkras, který dokáže dostat slabší diváky totálně na dno psychických sil. A možná je i donutí zamyslet se nad tím, co znamená lidská soudržnost, ochota pomoct a obětovat se, ale zejména, jak je potřeba vážit si toho, co mnohdy bereme jako nutnost a samozřejmost. Nádhera. Když někdo opravdu nevidí, ani čtyři oči mu k tomu nepomohou. Neúspěchem filmu je poněkud rozkolísaná logika v chování některých postav a zejména byrokratických úřadů. Další nedostatek vidím v nevyváženosti děje. Počátek byl příliš uspěchaný. Vše důležité se odehrálo rychle hned v úvodu a poté následovala hodně hluchá místa. Sice jich nebylo moc, ale byla tam. Možná jen dokreslovala atmosféru izolace. I když námět snímku je úžasný, herecké výkony slušné, něco mi tam přece jen chybělo. Přes veškerou snahu se nakonec film nedokázal vyhoupnout výš nad laťku průměrnosti.