Harakiri

Šedesátá léta, zlatá éra samurajského filmu. Harakiri, Zběsilost, Vzpoura … To se točily kvalitní filmy s určitým přesahem a se sociálně kritickým pohledem, žádné bezduché sekačky. Démonický Tatsuya Nakadai, dokonalé scény, např. kdy správce domu sedí v prázdné místnosti a v pozadí jsou slyšet zvuky probíhajícího střetu, v nichž by se napětí dalo krájet, samozřejmě samurajským mečem :). Dramatičnost a napětí se ovšem, tímto poněkud kratším snímkem (135 min), line po celou dobu, ač se tam zdánlivě nic neděje. Dlouhé záběry, decentní střih a pomalu plynoucí děj ocení v dnešní době málokdo, ale pro mne je to přesně ten šálek saké, který zahřeje a potěší.

Kobajašiho mistrně natočený "samurajský" snímek, který je ovšem hlavně kritika morálního kodexu samurajů. I přesto, že filmu již táhne na 50, neztratil vůbec nic ze svých kvalit. Krásné dramatické vyprávění, které mohu každému vřele doporučit.