Bouřlivá svatba

Tak to dopadá, když se na nějaký film těším...Moc jsem od něho neočekávala, ale nenabídl ani to málo, co jsem předpokládala. Pokud mělo jít jen o to, zachytit jak vypadá indická svatba, v pořádku, ale ke konci jsem už měla toho hopsání plný oči. Prostě Bollywood, no.

Bouřlivá svatba je rozhodně jedním s těch nekontroverzních filmů Miry Nairové. Problém je v tom, že chtěla divákovi zprostředkovat indický film, ale zřejmě podle jejího názoru v pro Zápaďana stravitelnější formě. Výsledek ovšem dopadl jako u chytré horákyně - indický/neindický. Základní zápletka je chabá a stokrát obehraná, navíc se nijak zvlášť dramaticky nerozvíjí. Kontrast "urozené" a "prosté" dvojice je opravdu hodně, hodně starý. Láska organizátora svateb ke služebné nakonec vyznívá přesvědčivěji a opravdověji než bezbarvá ústřední dvojice (resp. trojice). Humoru je filmu také pomálu, tedy takového, který by byl opravdu vtipný. Hudba tu určitě hraje svoji roli, byť ne tak významnou jako u "pravověrného" bollywoodu. Co je určitě neobvyklé jsou záběry na indické běžné ulice s jejich ruchem a nepořádkem, to se v bollywoodu moc často nevyskytuje. Nevím, jaké má představy Mira Nairová o západním divákovi a o tom, kolik toho snese, ale její film není bouřlivý, právě naopak, ve srovnání s indickými filmy vyznívá jako bezkrevný plagiát. Tam je totiž ne zrovna nápaditý scénář vynahrazen aspoň skvělou hudbou, tanečními čísly, třeskutým humorem a opravdu dojemnými scénami.

Podívala jsem se spíš ze zvědavosti, ráda totiž nosím sárí, takže abych taky viděla něco z indické "kultury" když už chodím vymóděná po indicku :-) Pokud bych to brala z pohledu náročného diváka, asi bych nedala hodnocení 8, které jsem nakonec dala. Pravda, děj není originální, ani v tom nelze hledat žádné velké umění, ale nějak mi ten film prostě byl sympatický. Zkrátka je to něco jiného, než na co jsme tu v evropě zvyklí, ale to mi nevadí, právě naopak.