Svět za sto let

Pojem budovatelský film českým divákům asociuje primárně komunisticky zabarvené tituly, existují však i jiné ekvivalenty tohoto konceptu, a to dokonce nespojené s dobově dominantní ideologií, jak dokládá fenomenální britské sci-fi Svět za sto let. Mimořádně ambiciózní a nákladná produkce nepřestává fascinovat coby mrazivě prorocké dílo, které předpovědělo druhou světovou válku a bitvu o Británii, i jako výjimečný příklad vědeckého budovatelského filmu. Právě vědecký pokrok oproštěný od národních sentimentů a dalších konfliktních neduhů společnosti 20. století představuje zdejší ideál. Příznačným milníkem, jenž má stvrdit dosažení cílů společnosti, by se měla stát cesta člověka do vesmíru. Autorem této vize je H. G. Wells, jeden z největších sci-fi autorů všech dob, jenž zde zopakoval své teze stran vývoje civilizace, které již dříve formuloval v několika dílech, především v románu Podoba toho, co přijde. Mamutí projekt inicioval ambiciózní producent Alexander Korda a můžeme jej vnímat jako kulminaci formálních postupů prvních dekád kinematografie. Film se chlubí rozlehlými dekoracemi, masivními davovými scénami i vynikajícími předdigitálními trikovými sekvencemi, které vznikly za užití miniaturních modelů, optických kouzel či citlivým zakomponováním archivních záběrů do nového materiálu. V souladu se zastřešující myšlenkou, že pokrok si žádá oproštění od ideologií a nacionalismu, tvůrci uplatnili postupy evropských avantgard i ruské montážní školy, a ke spolupráci na zhmotnění futuristického světa oslovili světové umělce zvučných jmen jako Fernand Léger, Le Corbusier či László Moholy-Nagy. I když převážná část jejich návrhů na plátně neskončila, snímek samotný se částečně odklonil od Wellsovy vize a nakonec ani nezaznamenal takový kasovní úspěch, v jaký producent doufal, během času si získal nezpochybnitelné místo v historii nejen sci-fi, ale celé kinematografie. Jiří Flígl Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017